I on přiznává, že situace okolo koronavirové pandemie je nejen pro umělce těžká. Zbývá mu však více času na toulky přírodou, kde lze nalézt vnitřní klid. Tomáš Jirman, původně z Trutnova, v Ostravě zůstal kvůli jejímu nezaměnitelnému rázu a zvláštnímu charisma, které město nabízí i díky lidem, kteří v něm žijí.

Když jsem na vás sháněla kontakt, bylo mi řečeno, že budete rád, protože herci mají v současné chvíli „absťák“, samozřejmě umělecký. Tudíž je potěší každý zájem. Děláte rozhovory rád?
Je to zvláštní, rozhovor je od slova „hovořit“ (spolu). Situace je taková, že si píšeme… Nevím, jak mi to půjde bez vašich všetečných doplňujících otázek…

Když si vaše jméno člověk zadá do googlu, hned první informace, která se objeví, o vás prozrazuje, že jste spolu s Norbertem Lichým nejznámějšími ostravskými herci. Hledal jste se někdy na googlu sám? A souhlasíte s touto informací?
Obávám se, že tuhle informaci musíme brát s rezervou. Ano, vím o ní, kdysi jsem ješitně pátral, co se o sobě dozvím u pana Googla (tudíž vím, že tam už „visí“ nějaký čas), ale nic moc to nevypovídá. Musel ji tam nějaký konkrétní člověk napsat, byl to jeho osobní názor, ale kolik dalších lidí si tohle myslí? (Samozřejmě, u Norberta o tom není pochyb!!!)

V Ostravě jste od počátku osmdesátých let. Nebývá až takovým zvykem, že někdo „z venku“ sem přijde a zůstane. Čím vás Ostrava okouzlila?
Ten vztah se vyvíjel postupně, jak jsem pod „drsnou slupkou“ objevoval citlivé jádro města, tedy především Ostravanů. Město a jeho atmosféru přeci vytváří lidé, kteří v něm žijí. A díky nim je Ostrava krásně pestrá a pro mě přitažlivá.

Zdroj: Youtube

Vnímáte Ostravu jako krásné město nebo spíše jako „místo zločinu“?
I velcí zločinci mívají velké charisma… (Kdybychom si spolu povídali, teď byste se třeba zeptala, jestli mám na mysli někoho konkrétního, a já bych odpověděl: „Nebudeme sem tahat politiku.“) O světlých stránkách a stínech Ostravy to ale platí taktéž.

Svět aktuálně svírá koronavirová pandemie a divadlo spí. Existují lidé, kteří dříve nikam nechodili, ale nyní si stěžují na nedostatek svobody, pohybu, kultury. Myslíte si, že tito lidé na kulturu začnou chodit více, až se vše vrátí do normálu?
Opravdu netuším, jak bude vypadat „normál“… Jsem na to velice zvědavý… a samozřejmě si moc přeji, abychom mohli hrát pro plné hlediště, a že přijdou i noví diváci.

Stejně tak si mnoho lidí před koronavirem stěžovalo, že jim schází vnitřní klid a čas pro sebe samé. Mnozí z nich jsou ale nespokojení i v tuto chvíli, kdy jsme nuceni zastavit se. Co znamená vnitřní klid pro vás?
Vzácnost velikou. Jako herec se neustále musím potýkat s nejrůznějšími často velmi vypjatými emocemi. A chvíle strávené v klidu přírody, kde hlavně nacházím vnitřní klid, jsou balzámem k nezaplacení.

Děláte rozhlasové hry pro rádio. Máte pocit, že nyní, když lidé nechodí za kulturou ven, pouští si třeba více doma rozhlas nebo takové ČT Art, kde je kultury plno, i když se na ni díváte z obýváku?
Věřím, že ano.

Hercům se stává málokdy, že mají volné večery. Teď je tomu samozřejmě jinak. Jak teď vypadají večery vaše?
Trávím je s rodinou nejraději v domácím kině. A taky mám víc času být se svou milou ženou Danielou.

Zdroj: Youtube

Je v rámci vaší profese někdo, kdo vás v životě významně ovlivnil? A je někdo takový, kdo vás ovlivnil v osobní, lidské rovině?
Těch lidí je celá řada. Potkal jsem spoustu báječných kolegů a kolegyň, od nichž jsem se mohl hodně přiučit a kteří se stali i mými kamarády. A jistě ovlivnili i mou lidskou rovinu. (I křivky.)

Ať už hrajete divadlo, nebo stojíte před kamerou, míváte ještě občas trému?
Tahle dáma mě věrně provází celým životem.

Myslíte si, že ostravští herci mají přesah, který je pro umělce z našeho kraje známý?
Co ostravský herec, to ryzí originál, nenapodobitelný a nenahraditelný! To myslím vážně.

Až se vrátíte do práce, stejně jako všichni vaši další kolegové, na co byste diváky Národního divadla moravskoslezského pozval?
Pandemie nás dostihla těsně před premiérou Gogolova Revizora, takže v první řadě na něj. Sám jsem zvědav, jak ho diváci přijmou. Repertoár našeho divadla je tak „našlapaný“, že můžu směle prohlásit: „Přijďte na cokoliv, hlavně PŘIJĎTE!“ Divadlo je společný zážitek a události těchto dnů ukazují, jak moc potřebujeme být spolu.

Za život jste jistě dělal spoustu rozhovorů s množstvím novinářů. Existuje pro vás nějaká otázka, kterou vám nikdy nikdo nepoložil, ale na kterou byste rád odpověděl?
Ještě počkám, třeba mi ji někdo chce už brzy položit a teď bych mu zkazil radost.