Obyvatelé Starého Jičína i okolí mají jedinečnou možnost zhlédnout kontrastní díla dvou bývalých učitelů, pocházejících se starojicka. Kantoři, malíři a v neposlední řadě i dlouholetí přátelé Ivan Prašivka a Karel Kalina vůbec poprvé vystavují své obrazy společně v prostorách galerie Rubín na tamějším náměstí. Dohromady je svedlo studium, od té doby se jejich cesty střetávaly a po odchodu do důchodu se oba naplno věnují svým koníčkům, mezi které patří i malování.

Malování je koníček

Návštěvníci výstavy, která potrvá do 10. května, mohou s naprostou jistotou rozeznat, kdo který obraz maloval. Abstraktní Ivan Prašivka zobrazuje na svých plátnech spíše impresionistickou krajinu, či zátiší, nebo se vrhá bez skrupulí do víru barev. Karel Kalina, člověk spíše realistický naopak zobrazuje portérty, akty a krajiny. „Mám trochu strach, protože když člověk vystavuje poprvé, je z toho takový divný pocit, jestli lidé ta díla přijmou nebo ne,“ svěřil se Kalina, jenž měl v galerii svou premiéru. „Oni nám říkají umělci, ale jsme jen kantoři, které baví malování,“ upozornil Prašivka. Oba vysloužilí učitelé se v současné době věnují malování naplno zejména proto, že jsou na důchodě a jak říkají, času je teď habaděj.

Kantory pojila již od počátku láska k umění a k ženám. „Já jsem městský učitel, učíval jsem ve městě celý život výtvarnou výchovu. To mě vlastně nutilo k tomu, že když byla volná chvíle, kreslil jsem nebo maloval. Jako přípravu na hodinu jsem si črtal výkresy, abych je mohl žákům ukázat jako vzor a právě tohle mě k malování dovedlo,“ popsal Kalina, jenž se zároveň věnuje i modelaření a práci s hodinami. „Tenkrát nebyly počítače, televize, takže jsme chodili za holkama a malovali jsme,“ doplnil jej Prašivka.

Obrazy visí i na stromech

A kde pánové berou inspiraci? V případě zkušenějšího Prašivky to jsou zejména pocity, dojmy, chvilkové záblesky. „Když se ráno probudím a nechce se mi vstanout, napadají mě různé myšlenky. Jednou byl například v novinách snímek zachráněného irského havíře. To mě okamžitě podnítilo k tomu, abych namaloval obraz, který byl hned pryč, líbil se. Někdo maluje čtrnáct dní, já namaluji obraz za půl dne,“ konstatoval a dodal, že sám vystavuje v Bernarticích, kde obrazy věší na stromy do přírody. „Myslím si, že v mých obrazech je nálada. Lidi s ním přijdou na jiné myšlenky a třeba si jimi zkrášlí svůj byt,“ rozvedl. Kolega Kalina jde na malování doslova od lesa. „Jdu třeba do lesa, něco tam uvidím a zkusím si co nejvíc zapamatovat. Přijdu domů, vezmu si tužku a něco si načrtnu, a pak to třeba vyvedu barevně. Trvá mi to ale dýl, než tady Ivanovi,“ připustil.

V budoucnu by oba autoři chtěli vystavovat společně, pokud jim to situace a čas dovolí. „Budeme teď vystavovat společně,“ sdělil Prašivka, kterého ihned dopnil Kalina: „Pokud to půjde, budeme se snažit,“. „Možná bychom mohli udělat výstavu nějaké škole,“ navrhl Prašivka, „To můžeme,“ přijal návrh okamžitě Kalina.

Jak vidno, obě, i když kontrastní osobnosti učitelů, se vzájemně doplňují. Na jejich příštích výstavách proto jistě nebude nouze o rozdílná a přesto svým způsobem podobná umělecká díla, která vzájemně vytvoří neobyčejnou atmosféru.

Přečtěte si také: Galerie Rubín oficiálně zahájila provoz