Adam ParnaZdroj: zdroj Česká televizeSe svými průvodci Všudybudem a Mámením vchází do labyrintu světa, kde nahlíží do nejrůznějších zákoutí lidského počínání, duše ale i života jako takového. Poutník však ale neví, že nalézt ráj je nadlidským úkolem a že každý člověk může být z celého světa velmi rychle zklamán…

Celý projekt se zrodil v ostravském animačním studiu FILM21. Jeho režisérem, scenáristou, ale také spoluautorem hudby je Adam Parma, kterému jsme položili následující otázky.

Čím vás přesvědčilo nejznámější Komenského dílo – Labyrint světa a ráj srdce – že by mu slušela animovaná podoba?
Ona ta kniha Labyrint světa a ráj srdce vyšla v celkově 123 vydáních a to nejen cizojazyčných, ale také v překladech do současné češtiny. Jde o dílo staré bezmála čtyři sta let. Viděl jsem je jako divadelní dramatizaci či v podobě hudebního ztvárnění. Komenský fandil názornosti. Alegorická zákoutí fantazijního světa Labyrintu k ilustrované animaci doslova vybízely. Věřím, že by z toho měl Komenský radost. 

Už první díly alegorického příběhu poutníka, který se svými průvodci prochází světem – Labyrintem – a nahlíží do všech hlavních oborů lidské činnosti a povolání – mě docela zaujalo nezvyklé výtvarné ztvárnění, třeba „průvodců“. V jednom z nich jsem pro sebe objevil vizuálně něco z Johna Lennona. Také mnohé další postavičky jsou velice originální, možná pro konzervativnější diváky až malinko extravagantní… Kdo jsou výtvarníci seriálu a do jaké míry jste je „korigoval“ anebo měli absolutní tvůrčí volnost?
Vývoj postav je kolaborativní tvůrčí proces. To jsme si v projektu vyzkoušeli na intenzivním animačních workshopu ANOMALIA v Litomyšli, kde jsme hlavní postavy pod vedením mentorů z amerických studií Disney a Pixar vyvíjeli loni v létě. K ruce a inspiraci si berete knížní předlohu, výtvarný koncept vychází z literární přípravy a desítek obrazových referencí. Tvoříte tzv. „line-up“, tedy celý soubor postav, které se vzájemně budou vhodně doplňovat a budou funkční pro zvolenou animační techniku. Hlavním ilustrátorem našeho animačního týmu je talentovaný výtvarník Daniel Jurčo, který obor studoval u nás a v Jižní Koreji. Návrhů hlavních postav bylo několik. Nakonec jsme zůstali u takové, která jak věřím, navazuje na českou výtvarnou poetiku Karla Zemana nebo Jiřího Trnky. Přáli jsme si, aby byl Poutník, stejně jako Komenský náš. Blízký českému divákovi. 

Zdroj: Youtube

Jste režisérem a scenáristou filmu, spolu s Katiou Henry a Clemensem Winterem jste se rovněž podílel na hudební složce tohoto opusu. Co bylo při natáčení pro vás nejnáročnější?
V omezeném čase a relativně nízkém rozpočtu jsme si vzali velké sousto celkových 120 minut animace ve 24 epizodách. To je výstup delší, než celovečerní animovaný film. Výhodou bylo, že jako kmenový tým pracujeme všichni pospolu v jednom animačním studiu FILM21 v Ostravě. Díky tomu byl synergický tvůrčí proces mnohem svižnější. Teď bych si přál, abychom tým dál mohli rozvíjet. Jedině v sehraném týmu specifických animačních profesí mohou vznikat náročnější animovaná díla jako seriály nebo celovečerní filmy. 

Bylo těžké přemluvit ke spolupráci Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse, kteří namluvili dialogy?
S Jiřím Lábusem jsme navázali spolupráci již v roce 2018 v rámci mediálního projektu k oslavám stého výročí vzniku ČSR s názvem Staleté kořeny. Pan Lábus propůjčil svůj hlas k namluvení čtyř animací o osobnostech naší země. Jednou z nich byl právě J. A. Komenský. Animace měla veliký úspěch především na školách. Byl jsem moc rád, že se tito dva výjimečně sehraní mistři hlasu společně potkali právě u našeho seriálu, ve kterém sehráli téměř 300 různých postav. Neskutečný výkon, který si očividně i oni dosyta užívali. Takže společná práce s nimi byla čirá radost. 

V minulosti jste sám působil jako majitel prestižní školy anglického jazyka u nás, byl jste frontmanem známé ostravské skupiny Kuličky štěstí. Jak se cítíte po čtyřicítce: jako filmař, hudebník či pedagog?
Asi jako kluk, který si pořád rád hraje a přitom si myslí, že i legraci je konečně třeba brát trochu vážně. Baví mě tvořit, studovat lidi, psát příběhy. Myslím, že filmařina mi umožňuje spojit všechny mé světy dohromady. Včetně mé nejdůležitější role. Jsem hrdý táta šesti dětí. V této roli bych rád setrval nezastupitelný a bez alternace.  

Jaké poselství jste chtěl předat divákům adaptací díla Učitele národů, který je – podle mého – více oceňován ve světě, než v naší vlasti?
Pro svět je sice chápán především jako učitel národů. Pro mě je ale Komenský nejvíce učitelem lidskosti. Jeho pozvání k obecné poradě o nápravě věcí lidských. Jeho víra v Boha a v lidskost. To jej drželo navzdory těžkým osobním ztrátám - kvůli morových ran přišel o své dvě manželky i děti, o svá díla, která psal desítky let, Pamatujete si, že Komenský v celorepublikové anketě o největšího Čecha skončil na čtvrtém místě? V povědomí je ve své vlasti, kterou miloval, když musel do exilu. 

A co chystáte do budoucna?
Poslední dva roky jsem posedlý pohádkovým žánrem. Napsal jsem scénář k celovečernímu pohádkovému filmu, který chci natočit. Víte, myslím, že u nás je pohádka fenomén - žánr, který není zdaleka jen pro děti. Otevírá srdce malých i dospělých diváků. Často k nám mluví jazykem a příběhy, které tu s námi žijí mnoho generací. Je to novodobá mytologie. Vorbína představení zvaného život. Komenského jazykem bych řekl, že je to pro mě taková „dílna lidskosti“.