„Na Afriku zapomeň!“ Tak tohle vykřikla má máma v okamžiku, kdy jsem z pusy vypustila větu: „Chci žít v Africe a za muže chci černocha.“No, byla to tehdy docela síla, pomýšlet na něco tak šíleného. Do tehdejšího režimu to vůbec nezapadalo a do plánů mé mámy, které už v té době o mé budoucnosti měla spředené, to v žádném případě nepatřilo. Bylo mi asi čtrnáct a byla jsem puberťačka vyrůstající v totalitním režimu s černým snem o Africe a černém manželovi. Zcela nemyslitelná myšlenka, tak jsem tedy poslechla a dále ji již nevyslovovala. Vlastně jsem asi přestala vyslovovat vše – abych se vyhnula poznámkám typu „to je hloupost, to je jen pohádka, jsi pitomá“ nebo „úplně ses zbláznila“.

To je ukázka z knižní prvotiny Vladany Gomes Adolfo s názvem Na Afriku zapomeň, která se nově začátkem prosince dostala na pulty knihkupectví v Česku.

 Vladaně Gomes Adolfo je 48 let. Pochází z Ostravy, ale už pět let žije v Africe.
Z Ostravy do Afriky: Život změnila ve 40, teď si v Angole plní sny a píše knihu

Vladaně Gomes Adolfo je 48 let. Pochází z Ostravy, ale už pět let žije v Africe.Zdroj: Se souhlasem V. G. AdolfoRodačka z Ostravy v ní popisuje svou cestu za snem a několik let života a podnikání v Africe, konkrétně v Luandě, hlavním městě Angoly. Dočtete se v ní, jak se máma dvou krásných dospělých dcer, a vlastně už i babička, stala součástí africké rodiny, když ji do života vstoupil sympatický Angolan Eurico.

Jaké to je být Evropankou na černém kontinentě? Splněný sen, nebo africké peklo? Knihu vydalo nakladatelství Alpress.