Oblékala a obléká do kostýmů, které sama navrhla, například Jiřího Bartošku, Vilmu Cibulkovou, Ondřeje Vetchého, Zlatu Adamovskou, Milana Kňažka, Matěje Hádka, Petru Špalkovou, Václava Postráneckého, Norberta Lichého a mnoho dalších známých herců v desítkách filmů či televizních inscenací, pohádkách a pořadů. Jmenujme jen namátkou třídílný televizní opus o Janu Husovi, filmy Konto separato, Milenci a vrazi, Sametoví vrazi, Tajemství staré bambitky, Svatba na bitevním poli, O ztracené lásce, Hodina klavíru a mnohé jiné.

Alena Schäferová, se narodila v Novém Jičíně a od malička vyrůstala ve Štramberku, městečku plném poetických zákoutí, pracovala v ostravském studiu České televize, nyní se už živí řadu let jako umělkyně ve svobodném povolání. Ale Ostravě zůstává věrná, má tu i dnes své zázemí. I když se jí před Vánocemi nevyhnulo silné nachlazení, vznikl následující rozhovor.

V současné době patříte k našim předním filmovým a televizním kostýmním výtvarnicím, přestože jste před lety vystudovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor malba a plastická malba v propagaci a architektuře. Odkdy vás přitahuje kostýmní tvorba?

Dá se říct, že odmala… Nejen, že jsem si jako dítě s oblibou kreslila módní návrhy, dokonce byly publikovány i v časopise Žena a móda. Byl to hlavně můj tatínek, který předurčil mou cestu kostýmní výtvarnice. Jako vášnivý ochotník mě už jako malou nechal navrhovat kostýmy pro ochotnický soubor ve Štramberku. Láska k tomuto oboru ve mně opravdu zahořela. No nebylo divu, vždyť i maminka hezky kreslila…

Když dostanete filmovou či televizní nabídku při návrzích kostýmů, co je pro vás v daném momentě nejdůležitější?

Určitě je pro mě velmi důležitý scénář. Záleží na tom, zda se jedná o současnost nebo látku historickou. A pak samozřejmě také na tom, kdo to režíruje a jak vypadá složení celého tvůrčího týmu. S ním trávíte nějakou dobu a je třeba názorově s ním souznít a těšit se na společný výsledek toho snažení.

Máte oblíbenou nějakou konkrétní historickou dobu?

Mám ráda secesi, dvacátá a třicátá léta minulého století, ale taky gotiku, renesanci, empír, druhé rokoko, zkrátka vše, s čím jsem se kdy jako kostýmní výtvarnice potkala a do čeho jsem studiem a praxí hlouběji nahlédla. Každá doba má svá specifika a je zajímavé sledovat, jak se oděv vyvíjel v kontextu s vývojem společnosti.

Vím také, že vaší velkou láskou je divadlo, liší se nějak tato práce od přípravy kostýmů pro film či televizi?

V zásadě se příliš neliší. Pro mě divadlo nabízí zajímavější výtvarné koncepce, stylizaci, nadhled a snad ještě více než u filmu je důležitá spolupráce scénografa a kostýmního výtvarníka. Divadlo, to je obraz jeviště a v něm koncentrovaná síla herectví orámovaná estetikou scénografie a kostýmů… 

Máte v této oblasti nějaký nesplněný sen?

Jsem spokojená, přála jsem si historický film, přišel Jan Hus, pak Karel IV. Vrátila jsem se i na ostravská divadelní prkna s operou Roberto Devereux, činohrami Večeře, Veselé panicky windsorské, Útěky Alžběty Rakouské či Paní Bovaryová. Snila jsem též o filmové pohádce, a ejhle, příští rok budeme točit pohádku Petra Šišky a Dušana Rapoše Když draka bolí hlava.

Náš proslulý kostýmní výtvarník Thedor Pištěk v jednom rozhovoru prohlásil, že v celé své tvorbě, ale i v životě má rád tajemství. Nechce ho ale rozluštit vždy je podle něj nejkrásnější vidět horizont, sledovat jej, blížit se mu ale nepřekročit ho, protože pak může přijít zklamání… Máte podobný názor?

Určitě má pravdu, souhlasím. Jsem typem člověka, který se učí celý život, je dobře, že občas nalezneme jakousi jistotu, o níž si předem říkáte, že musí přijít, ale to hledání a pokora a možnost, mít se stále od někoho učit, by měla ve mně zůstat. Vždycky je co vylepšovat… A tajemství k tomu samozřejmě patří. Je také otázkou, kdy poznáme, že jsme už ten horizont překročili.

Co vás čeká v příštím roce?

Příští rok mě čeká hodně hezké práce, kromě již zmíněné pohádky to bude ještě jedna pohádka pro Českou televizi Kouzelnik Žito Zdeňka Zelenky, pak opera La Traviatta zde v Národním divadle moravskoslezském, další představení pro letní scénu divadla Ungelt a tak dále. Moc se těším a už teď na všem intenzivně pracuji.

Jak slavíte se svými nejbližšími Vánoce? Budou se ty letošní nějak lišit od těch předcházejících, třeba že pojedete někam mimo naši vlast?

Rozhodně se nikam za hranice nechystám. Ještě nikdy v životě jsem netrávila Vánoce jinak, než v kruhu rodinném ve svém rodném Štramberku. Ty letošní budou poznamenány odchodem mé maminky, budou smutné, poprvé bez ní…