Předchozí
1 z 10
Další

Akrobacie a tanec jsou pro Evu Glogarovou vášní na celý život

Svět Evy Glogarové je pestrý a barevný. Co je pro ni ale číslo jedna, je tanec. Ten ji provází už od prvního ročníku střední školy.

Na vysoké škole jsem studovala historii, ale myšlenky byly stále u tance. Doktorát musel stranou, láska k pohybu vyhrála. S Evou Pernickou jsme si otevřely studio, které se postupně rozrůstalo a vychovalo úžasné tanečnice a akrobatky.

Eva Glogarová.

Na počátku byl taneční kroužek. Na střední jsem chodila s kámoškou do domu dětí, kde jsme se učily formace jako latina, disko, africké tance a další. Pak jsem přes výšku přestala tancovat, protože jsme se rozešly. Na výšku se všichni rozprchnou a kroužek se už nesejde. Pak jsem ale viděla baletky, a plakala jsem, že já netancuju. A tak jsme začala chodit do fitka v Opavě. Nebylo to jen o cvičení, měli tam i taneční lekce. Začala jsem tam i učit street dance a flirt dance. Od začátku jsem měla plno, bylo to šílené. Chodilo mi třeba šestnáct lidí na lekci.

Eva Glogarová.

Ve fitku, kde jsem učila, vyhlašovali co půl roku soutěž. „Jednou vyhlásili, že když uděláš video a vyhraješ, dostaneš se do L.A. Holky teda sdílely videa na youtube. A bylo tam video, jak slečna tančí na tyčce. To mi vyrazilo dech. Holka se pohybuje ve vzduchu, dělá nádherné, akrobatické prvky, zkroutí tělo do takových krásných, estetických pozic… Tehdy to v Česku nikdo nedělal, jen jedna kočka z Plzně, která to tady dovezla z Anglie. No, a já jsem té slečně napsala, že mě to zajímá. Říkala, že objednává tyče z Anglie. Jestli ji chci objednat. Tak jsem jí poslala peníze a doufala, že mi tyč přijde.

Eva Glogarová.

Risk se vyplatil. Do měsíce mi psala, že už tyčku má a poslala mi ji. Taťka mi to přišrouboval. Tehdy to bylo jednoduché, šroubovalo se jen u stropu, nebylo to dole jako teď. Udělala jsem první trik, outside. A byla to láska na první pohled. Od té doby jsme trénovala několik hodin denně, učila jsem se podle videí na internetu.

Eva Glogarová.

Postupně jsem začala učit poledance ve fitku, kde jsem měla úspěch. Všechny to hrozně bavilo. Pak ke mně přišla na hodinu Evča Pernická, ta už u mě byla na pár hodinách flirtu. Tu to taky chytlo, jak je lehká a fyzicky zdatná, tak jí to hned šlo. Obě jsme se pak pustily do společného projektu. Já jsem začala učit poledance v roce 2010 a na jaře 2011 vzniklo společné studio. Tehdy doktorát z historie musel stranou.

Eva Glogarová.

Do nabídky jsme postupně přidávaly další a další akrobatické disciplíny. Už to není jen pole dance, akrobatický tanec na tyči. Je tady i areial hoop, tanec na kruhu nebo aerial silks, na šálách. Prostory se rozrostly o sály v Ostravě a v Kopřivnici. Vytvořily jsme pohádkový svět, kde se každodenně dějí zázraky a kde se holky učí neuvěřitelné věci a překonávají své hranice i sny.

Eva Glogarová.

Jak se studio rozrůstalo, přišla nová vlna. Začaly soutěže dětí. Ze začátku jsme z toho měli strach, jak na to budou všichni reagovat. Samozřejmě byly divné reakce, fakt dlouho. I teď jsou, ale v té době to bylo drsné. Ale řekly jsme si, že by bylo fajn mít vlastní soutěž. Na první ročník se nám přihlásilo čtyřicet dětí, na druhý osmdesát, na třetí kolem sto dvaceti a letošní ročník měl sto osmdesát. Muselo se to dělat už na dva dny.

Eva Glogarová.

Každým rokem je soutěž větší a větší. „Na první ročník se dost lidí bálo jet do malého neznámého města. Pak zjistili, že se nám to povedlo, že máme kamarádky a podařilo se všem princeznám sehnat nějaké dárečky, takže ta soutěž byla úplně jiná než ostatní. Staraly jsme se tam o ně, byli tam usměvaví lidé a lektoři, kteří věděli, co říkat. Pro každé dítě jsme měli občerstveni, pití, každá holčička dostala korunku a kytičku. Ta děcka odtud odjížděla s obrovským zážitkem.

Eva Glogarová.

Bazárek, pryč se starými věcmi! V začátcích studia jsme pořádaly bazary, při kterých jsme si vyměňovaly oblečení. Pak jsme si řekly, proč za to nedát dobrovolnou částku do kasičky? A jednou se tak stalo! Vybraly jsme kolem pěti tisíc, a ten první výtěžek jsme daly do Nového Jičína do nemocnice na dětské oddělení. Každý rok uděláme jeden bazárek a čtyři až pět vystoupení pro charitu. Vždycky se podaří kolem patnácti až dvaceti tisíc za rok věnovat buď do nemocnic, nebo na akce pro strom života, či jinou pomoc.

Eva Glogarová.

K historii jsme si nakonec přece našla cestu. Vždycky mě inspiroval folklor. Když jsem soutěžila na mistráku, tak jsem měla folklorní písničku i oblečení. Možná je to i tím, že tady na Novojičínsku těch krojů moc není, a mě to vždycky mrzelo. Hledala jsem kroj ze své rodné Starojické lhoty. Chodila jsem pátrat do muzea, a tam jsem zjistila, že starojický kroj nějaký byl, ale pořád se nemůžu dopátrat zdrojů, jak vypadal. Třeba to mám za úkol do budoucna.

Eva Glogarová.