Kliknutím zvětšíteDětství prožil v Trojanovicích, s rodiči a čtyřmi sourozenci bydleli v takzvané horní chalupě. Studoval Pedagogický institut v Ostravě, první učitelské místo získal v Mořkově a později se dostal na učňovskou školu ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Tam ho, přestože byl nestraník, po lednu roku 1968 zvolili předsedou Závodního výboru ROH. Pak ale přišel srpen 1968 a jeho události ovlivnily další kariéru Drahomíra Strnadla. „Po okupaci a obsazení frenštátských kasáren sovětskou vojenskou posádkou jsem se netajil svým postojem a před prvním velitelem sovětské posádky, majorem Kriškinem, jsem si jednou odplivl. Tímto činem jsem projevil takzvaný silný antisovětský a protisocialistický postoj.
Nesměl jsem přijít do styku se žáky a po měsíci jsem byl přeložen na Učňovskou školu v Rožnově pod Radhoštěm. V okrese Nový Jičín jsem z rozhodnutí Okresního výboru KSČ nesměl učit. Když se mě někdo zeptal, kdy se do Frenštátu pod Radhoštěm vrátím, žertem jsem odpovídal: Až praskne režim. Ani jsem netušil, jakou pravdu říkám,“ vzpomínal Drahomír Strnadel. Do Frenštátu pod Radhoštěm se skutečně vrátil až po listopadu 1989, v září 1990. Učil ale jen do komunálních voleb, potom se stal trojanovickým starostou.
V Rožnově pod Radhoštěm zažil mnoho absurdních situací, na některé z nich nedávno rád vzpomínal. „Řekl jsem jim: Ne abyste mi dávali učit v pátek odpoledne, já chodím topit na chatu Miroslavu Mamulovi (tehdejší vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Severomoravský kraj, který měl chatu v Trojanovicích – pozn. red.). Víte, jak by vás seřval, kdyby nebylo zatopené!? Asi za deset let přišel za mnou jeden kolega, mimochodem předseda ZO KSČ, a řekl mi: Když chodíš topit k tomu Mamulovi na chatu, doveď mě k němu. Já jsem říkal: Co po něm chceš? Odpověděl, že chce, aby se jeho holka dostala na vysokou. Říkám: Tož to hochu ne! Mamulu si šetřím, až půjde na vysokou můj syn, já za ním dvakrát nepůjdu,“ líčil jednu z mnoha příhod Drahomír Strnadel.
Jeho syn nakonec šel na zemědělskou školu, pomoc tehdejších funkcionářů nepotřeboval. „Říkal pak, že když řekl u komise, že doma máme krávy a ještě koně, tak se všichni šli na něj podívat, že konečně přišel někdo, kdo by tomu mohl hovět,“ pokračoval Drahomír Strnadel.
Vzpomínal také, že když podal žádost o uvolnění z funkce předsedy Osvětové besedy, vlivní to tehdy s povděkem přijali. „Ale ještě jsem byl ve školské komisi. To se vždycky dělaly tradiční akce na osvobození, VŘSR a 25. únor (výročí Velké říjnové socialistické revoluce a Dne znárodnění – pozn. red.). A tehdy jsem ve školské komisi řekl: Prosím vás, nezvěte tady na květnové oslavy osvobození Rusy. Víte, že bývají ožralí. Vzpomeňte si, jak loni ten ožralý důstojník prošel v hotelu Beskyd skleněnými dveřmi. To je pak více ostudy než užitku. A to bylo moje poslední vystoupení v té školské komisi. Vyloučili mě,“ přiblížil další příhodu Drahomír Strnadel.
Dlouholetý učitel upozornil, že ve vyjádřeních postojích vůči komunistické straně ale člověk musel být obezřetný. „Kdybych měl v Rožnově jiného ředitele, tak bych tam, myslím si, neobstál. Ještěže mě ti rožnovští komunisté tolerovali. Já jsem tam třeba nikdy nebyl na oslavách 1. máje. Změnil se tam ředitel, přišel nový a já jsem mu tvrdil, že ten, kdo je z jiného okresu, nemusí na ty akce chodit. Jednou za mnou přišel a říká: Ty, já jsem prošel všechny školní věstníky ale nikde jsem nenašel, že ten, kdo je z jiného okresu, nemusí chodit na 1. máj. A já mu říkám: No dobře, a když ti to říkám já, to ti to nestačí? Ty na to potřebuješ věstník?“ pousmál se při vyprávění Drahomír Strnadel a dodal, že ve Svazu československo-sovětského přátelství nebyli ve škole jen on a uklízečka. „Když režim padl, tak mi jeden z těch komunistů říkal: Víš, co mě nejvíce sere. Jak já jsem jak cyp chodil na ta školení a tys na to sral,“ uzavřel Drahomír Strnadel.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
