Klub je určený por děti zhruba ve věku od pěti do čtrnácti let a sídlí prozatím v přízemní místnosti turistické ubytovny v Albrechtičkách. „Tady mám takovou dílničku. Ještě tady přijde nějaká skříň, abychom si tady něco mohli případně schovat. Máme tady pár věciček pro divadlo, a taky věci, ze kterých si případně vyrobíme nějaké svícny a podobně. K tomu tady máme různé ozdůbky, které děti mohou použít, čili že si vyrobíme nějaké svícny na Vánoce a podobně. Máme tady už různé ozdůbky, které ty děti při výrobě mohou použít,“ říká Eva Žižková.

Albrechtičky - místo plné uliček, rybníků i klasického venkova.
Fotbal se v Albrechtičkách nehraje, mají tu ale národní házenou

Po chvilce ze skříně vytahuje papírový tubus olepený balícím papírem. Když ho nakloní, ozve se zvuk, jako když se sype třeba písek. „To jsme vyráběli deštné hole. Dovnitř se dává rýže, pohanka, nejlepší jsou pohankové slupky. Když se to nahýbá, tak ta slupky v tubusu vytvářejí zvuk třeba jako když hustě prší. Dá se na to různě hrát,“ poznamenává Eva Žižková a hned ukazuje několik způsobů hraní.

Kromě toho s dětmi v klubu malují a výkresy by se měly zanedlouho objevit v klubovně na nástěnce.Stěžejním by mělo být dětské divadlo. „Mám tady vytvořené divadelní hry, upravené tak, aby to dětem šlo dobře do pusy. Upravila jsem to, aby text byl co nejjednodušší. Děti si vytvořily barevné šlapky, a ty máme pro to, aby, když hrajeme, každý má svou šlapku. a já třeba řeknu: Kde patří král? A to dítě ví, že je to ta a ta šlapka a postaví se na ni,“ doplňuje s úsměvem Eva Žižková.

Mateřská škola Albrechtičky.
Předškoláci se představují: MŠ Albrechtičky

Kromě hraní divadla děti zpívají písničky a přednášejí básničky. Mám tady třeba dobrou básničku Vánoční kapr od Jiřího Žáčka, kterou ty děti rády přednáší,“ dodává Eva Žáčková.

Jako výhodu vidí, že v jiné přízemní místnosti začal fungovat klub seniorů. „Domluvila jsem se s nimi, že by nám udělali nějaké věci, jako korunku a tak. Na úřadě máme schované kostýmy, spolupracuji dál s naší školou. Jsem tady s těmi dětmi ráda. Scházíme se jednou týdně každý čtvrtek.Jak už se tady dostanou, tři čtvrtě hodiny hrajeme. Některé děti neumí číst, takže jim to předčítám a pak si hrají. Je to takový relax a hodně nás to baví,“ ubezpečuje Eva Žižková.

Ilustrační foto.
Albrechtičky: Blíží se kolaudace kanalizace

Jediné, co ji trochu mrzí, je skutečnost, že když s dětským klubem začali, chodilo do něj jedenáct dětí, teď jsou tak čtyři. „Protože, když se všechno po prvních vlnách covidu uvolnilo, začali chodit do kroužků u škol. Ale nevzdáváme se. Mám domluvené, že zajdu za dětmi do družiny a trochu s nimi promluvím. Jestli by se jim to líbilo. Mě to zatím pořád baví,“ uzavírá Eva Žižková.