„Už když jsem pracoval na obci, jsem se zajímal o historii obce, protože jsme tenkrát, po osamostatnění, vymýšleli znak obce – to jsou ty tři snopy. To vycházelo z toho, že jsem našel otisky starých razítek,“ říká Oldřich Usvald.

Jednou z prvních věcí, která ho také po nástupu do funkce starosty obce zajímala, bylo zprovoznění hodin na věži kostela. „Když jsem ještě sedával ve škole, tak jsme na ně často hleděl, a ony šly. Potom už nešly. Tak jsem vyhlásil sbírku, něco přispěla obec a zprovoznili jsme to. Je to zprovozněné na satelit, ale někde tam měl být i ten starý stroj,“ pokračuje Oldřich Usvald.

Momentálně se zajímá o vlastní rodokmen, ale přiznává, že v archivech moc neumí hledat. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že v roce 1920 bylo v Pustějově přečíslování domů. Jako příklad Oldřich Usvald uvádí, že dům číslo 109, měl později číslo 58 a v současné době je pod číslem 59.

„Taky se teď zajímám o nějakého Františka Grosmanna, který se narodil v Pustějově. Byl to architekt a stavitel, který působil v Ostravě, kde je jeho soukromá vila. Je to takový ostravský skvost – Grossmannova vila. Před časem tam byl den otevřených dveří. Je to v majetku města, které to chtělo prodat, ale nikdo to nekoupil, tak na to zpracovalo projektovou dokumentaci, rekonstrukce by měla vyjít na sto dvanáct milionů korun,“ poznamenává Oldřich Usvald.

O Františkovi Grosmannovi toho zatím moc nezjistil. Jen to, že se v roce 1876 v Pustějově narodil, do roku 1906, byl ve Frýdku. „Nikde se o něm moc nepíše. Zjišťuji, co a jak. Podílel se na výstavě kostelů v Ostravě, dělal na tam dva doly, dělal i vodárnu ve Staré vsi pod kopcem. Pracoval s nějakým Františkem Fialou, dostal se do problémů a v roce 1933 a spáchal sebevraždu. Jedna z verzí je, že postavil vilu gynekologovi, který dělal načerno potraty, zavřeli ho a ten ho dostal do problémů. Někde se píše se, že jeden den tam byl exekutor a druhý den ho našli,“ uvádí Oldřich Usvald, jemuž se podařilo zjistit, že někde se hovoří o tom, že Grossmann měl pět sourozenců, on ale viděl dokument, kde se hovoří o sedmi. Bydlel ve zmíněném domě číslo 109. „Jeho sestra zemřela, když měla měsíc a půl a brácha v osmnácti letech při koupání, ale není řečeno kde, třeba jestli u rybníka nebo doma. Bylo by dobré ten jeho život trochu zmapovat,“ dodává Oldřich Usvald.

Hodně ho mrzí, že není moc lidí, kteří by měli zájem o historii. „Měl jsem kdysi foťák a nemám vyfocené ani ty blbé příkopy, aby bylo vidět ty štachetové ploty. Kdysi tady byla, podle mě požární nádrž, hrávali jsme na tom hokej. Ani to nemám nafocené. Byl tady mlýn, není o něm skoro žádná zmínka, slyšel jsem, že jsme tady měli pekárnu, zámeček a je plno dalších věcí, o kterých už se dnes moc neví,“ podotýká Oldřich Usvald, který dal výzvu do obecního zpravodaje, aby mu lidé zapůjčili, pokud mají, nějaké historické fotografie další dokumenty a materiál.

Historii své obce se snaží zmapovat hlavně z vlastního zájmu, ale netají se tím, že by měl radost, kdyby obec měla nějaké, aspoň malé muzeum, jako to mají například ve Skotnici nebo v Albrechtičkách. „To by tady ale asi musela vzniknout nějaká skupina, která by to zaštítila,“ uzavírá Oldřich Usvald.