Jakub Jarolím jede na olympiádu s ploutvemi i bez nich

Plavání je moje láska. Je to sranda, která sice někdy bolí, ale pro mě je tím největším koníčkem a zábavou. Když jsem nastoupil do Laguny, za kterou plavu doteď, měl jsem 2 týdny skluz, protože jsme s rodiči byli na dovolené. Pamatuji si, že mě dali do horšího družstva, ale ještě na prvním tréninku jsem se dostal do toho rychlejšího. To jsou asi mé první vzpomínky na plavání. A pak taky to, že mi nešlo dýchat se šnorchlem (smích). No a tato fotka byla pořízena v Provence při rozplavání. Ukazuje to poslední soustředění, kdy si člověk na tom startu ještě něco sám sobě řekne a pak skočí.

Zdroj: Tereza Jelínková

Když zrovna neplavu, tak se snažím chodit do hor. Tato fotka vznikla po výstupu na Triglav ve Slovinsku. Byl to docela těžký výstup, dokonce jsme použili i ferratový set, nicméně to stálo za to. Líbí se mi ten pocit, když člověk vyleze úplně nahoru. Chtěl bych se podívat do Nepálu, projít si to okolí a podívat se, jak vypadají nejvyšší hory světa naživo a třeba i do základních táborů. To by mě hodně lákalo.

Zdroj: Tereza Jelínková

Miluji sluníčko. Když je čas, snažím se co nejvíce relaxovat a na slunci mě to baví nejvíce. Proto se každou zimu snažím cestovat do tepla. Loni v lednu jsme byli na Lanzarote, kde sice bazén nebyl, ale někdy je potřeba prostě jenom odpočívat. V rámci plavání docela hodně cestujeme, už jsme byli například na závodech v Číně, na soustředění v Kolumbii, Evropu máme vesměs zcestovalou celou, dokonce jsme byli i na Sibiři. Často se ovšem někam jinam než na bazén nepodíváme, proto si toho vážím ještě víc, když je čas a my můžeme jít poznávat krásy města.

Zdroj: Tereza Jelínková

Z mého profesního hlediska studuju fakultu Tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, obor fyzioterapie. Letos mě čekají státnice, a pokud vše dobře dopadne, tak v létě už budu Mgr. Věřím, že ve své práci budu pomáhat lidem i sportovcům, ale zatím nemám specifikaci, koho přímo chci léčit. Říkám si, že když už se na olympiádu nepodívám jako sportovec, což vypadá, že ploutve tam nebudou, tak aspoň jako fyzioterapeut. To je můj sen.

Zdroj: Tereza Jelínková

Loňské léto jsem se nechal uvrtat do závodu EPIC THREE CHALLENGE. Byly to v podstatě tři kratší triatlony za sebou ve třech dnech. Tady na této fotce právě dokončuji poslední, třetí triatlon, kdy dobíhám 9 km okruh. Ti co mě znají, ví, že nerad běhám, takže to bylo hodně výživné. Tu fotku jsem vybral proto, že rád zkouším nové věci a zadruhé mám rád, když se dostanu co nejblíže dnu svých fyzických sil a vždycky mě zajímá, jak se v tom budu chovat. Chtěl jsem to vzdát už po druhém kole toho běhu, ale naštěstí to úplné dno nebylo.

Zdroj: Tereza Jelínková

Psychika hodně ovlivňuje gró výkonu. Rozhodně bych ale nebyl tam, kde jsem dnes, kdyby nebylo mé rodiny. Oni mě ke sportu přivedli, platili soustředění, tréninky, klubové příspěvky. Za to jim opravdu patří velké díky a já jsem rád, že když jsem přivezl nějaký výsledek, tak jsem se jim mohl alespoň trošku odvděčit. Na této fotce je další důvod, proč plavání dělám. Mám tam kamarády, kteří mi podají pomocnou ruku. Vždycky jsme v tom všichni spolu, i když jsme individuální sport. Myslím si, že i když děláte nějaký totálně neznámý sport, dělejte ho, protože vás baví. Nemusí to být vždycky jen o těch medailích. Musí vám to přinášet hlavně radost.

Zdroj: Tereza Jelínková