Do Kujav se Jaromír Heryán, podle jeho slov, přistěhoval za prací. Původně byl z Hladkých Životic, kde mnoho let dělal agronoma v JZD Niva. Bydlel ale třináct let v Jílovci, části Fulneku. V roce 1992 dostal nabídku jít do Kujav, do zkušební stanice Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který byl pod ministerstvem zemědělství.

„Vedoucí pracoviště byl již v důchodovém věku a hledal nástupce. Na základě konkurzního řízení jsem se stal vedoucím tohoto pracoviště a později jsem stanici v rámci plánované reorganizace státní správy privatizoval. Vystudoval jsem Vysokou zemědělskou školu v Brně. Zajímal jsem se o přírodu a i tématem mé diplomové práce byl hmyz. Na těchto znalostech jsem později postavil filozofii podnikání, protože Moravskou bránou táhnou větry, v jejichž proudu se do této oblasti dostávají spory chorob zemědělských plodin, ale i méně létavý hmyz, například mšice. Infekční tlak je tady velmi silný,“ uvádí Jaromír Heryán.

V roce 1997 slavil Fulnek, a s ním i obce Jílovec, Děrné a Lukavec, 700 let vzniku. „První písemnou zmínkou byla kupní smlouva mezi fulneckým pánem Oldřichem z Lichtenburka a jíloveckým fojtem Štědroněm.

Smlouva byla psaná latinsky, ale do fulneckého zpravodaje ji bývalý ředitel fulnecké školy pan Kubáč přeložil do staročeského jazyka. To mně uchvátilo, a tak jsme se s občany Jílovce domluvili, že pohledáme další zajímavosti o vesnici a vydáme k tomuto výročí malý bulletinek,“ pokračuje Jaromír Heryán.

Nejprve začal zaznamenávat všechna data z dochovaných náhrobků na místním hřbitově. Později navštěvoval spoluobčany, zaznamenával jejich vzpomínky, pověsti a zajímavosti o Jílovci a jeho dávných obyvatelích. Mnozí mu poskytli k naskenování i dobové fotografie a dokumenty. Velké množství informací získal z materiálů Okresního archívu v Novém Jičíně. „Shromážděných údajů bylo tolik, že jsme se rozhodli vydat k historii obce Jílovec knihu s názvem Všude žijí lidé - za vydatné pomoci mého tchána Jaromíra Peterka, botaničky Marie Sedláčkové a občanů obce, kteří poskytli fotografie a cenné vzpomínky,“ poznamenává Jaromír Heryán.

Rok 1989 přinesl změny také na fulnecké radnici a dříve slíbená záloha na publikaci již nebyla aktuální. „Tenkrát jsem zažil zklamání, protože dřívější zájem občanů o koupi a tím i realizaci vytisknutí publikace rychle pominul, když se jednalo o finanční příspěvek. Nakonec jsme se rozhodli zrealizovat úsporné vydání ve třídílné sešitové podobě, z části financované příspěvkem MěNV ve Fulneku, ale větší část nákladů jsme nesli ve vlastní režii. Na oslavách výročí se sešla celá vesnice a mnoho pozvaných hostů. Z Německa přijeli i bývalí němečtí usedlíci s přáteli. Udělali veliké gesto a zbytek publikací, které se nerozprodaly, odkoupili,“ dodává Jaromír Heryán.

Jaromír Heryán je majitelem zemědělské zkušební stanice, muzikantem a také se zajímá o historii obcí, kde žije.Jaromír Heryán je majitelem zemědělské zkušební stanice, muzikantem a také se zajímá o historii obcí, kde žije.Zdroj: Deník / Ivan Pavelek

Po přestěhování do Kujav v roce 1996 se Jaromír Heryán snažil zmapovat také historii této obce, ale nebylo se čeho pořádně chytit. „Kujavy byly kdysi vyloženě německá obec a po vysídlení zůstala prázdná. Když se dosídlenci trochu finančně vzpamatovali, začali s opravami stavení. V té době bylo vyhozeno z půd a stodol mnoho dokladů o způsobu života původních obyvatel. Dokumentů mnoho nezbylo, našly se však staré obecní kroniky. Poslední, která se mi dostala do rukou, byla stará kronika psaná kurentem, takzvaným Sütterlinským skriptem. Pan Bernhard Malcher, bývalý německý občan z obce Vlkovice, ji přeložil do latinky a tím bylo možné udělat některé české překlady pro účely Kujavského zpravodaje. Na těchto překladech postupně pracuji,“ doplňuje Jaromír Heryán.

A také Pamětní kniha, kterou zanechali při své návštěvě obce v roce 2003 bývalí občané německé národnosti, přináší mnohá cenná fakta, včetně fotografií. A čerpá rovněž z časopisu Alte Heimat Kühlandchen, který odebírám a lze se v něm dočíst mnoho o dávné historii obce Kujavy. „Určitě budu mít snahu zachytit ve svých příspěvcích vše zajímavé o obci nejen ze současnosti, ale i z její minulosti,“ uzavírá Jaromír Heryán.