Každý řezbář má svůj vlastní rukopis, říká Pavel Špalek z Lichnova

S výrobou dřevěných soch začal Pavel Špalek z Lichnova před sedmi lety. „Dlouho jsem ostatní řezbáře obdivoval. Jednoho dne jsem si řekl, že to taky vyzkouším. Stačil první pokus a zkrátka to tam bylo,“ vzpomíná na své začátky.

Kopřivnice chce růst, město prodá další pozemky. Mají tam být nové domy

Svou zálibu nejprve kombinoval s náročnou prací dřevorubce. Postupně se jí ale začal věnovat na plný úvazek.Sochy vyrábí na zakázku. Některé zvládne vyřezat za den, složitější mu zaberou více času. Lidé si buď vyberou z nabídky na internetu, nebo přichází s vlastními nápady.

Mezi nejoblíbenější motivy patří andělé bez tváře, sovy a další zvířata. „Někdy mi zákazníci pošlou fotku sochy od jiného řezbáře a chtějí, abych vyřezal úplně stejnou. To ale není možné. Každý řezbář má totiž svůj vlastní rukopis,“ vysvětluje.

Andělé jsou pro Pavla Špalka ztvárněním jemnosti a ochrany. Vyřezává je bez tváře.Zdroj: Eliška Veřmiřovská

Už od dětství byl velmi kreativní. Podle svých slov nejspíš dostal dar zručnosti a nejlépe mu jde právě práce s pilou. Má pro ni cit. „U nových motivů se musím soustředit, abych to nepokazil. Ale velké chyby se mi nestávají. Člověk prostě musí vidět, kam až může s pilou zajet, “ říká umělec. U řezbářů považuje za zásadní dobrou prostorovou představivost.

K práci mu stačí tři profesionální motorové pily. Za ty roky už přesně ví, jak s nimi správně zacházet. „Tu větší používám na desky a základní průřezy, abych rychle získal velký kus dřeva. Menší se špičkou se zase hodí na detaily, jako jsou ústa nebo oči,“ popisuje.

Rekordnímu Štverákovi gratuloval na Horečkách skokan Janda

Zásadní je u jeho profese také dřevo. „U řezání motorovou pilou je v podstatě jedno, jaké používáte. Důležitá je kvalita. Já rád dělám například z topolu, protože málo praská,“ líčí Špalek. Drobné praskliny ale podle něj k dřevěným sochám patří a lidé by s nimi měli počítat.

Na řezbařině má nejraději svobodu. „Moje práce mě naplňuje, protože jsem se v ní dokázal někam posunout. Nejprve jsem stromy kácel. Dnes ze dřeva vytahuji duši a vyrábím sochy, které dál dělají lidem radost,“ ukončuje své vyprávění.

Eliška Veřmiřovská