Dodává, že v současné době je po těžkém úrazu a jen díky podpoře manželky a velké pomoci tří synů a dcery může svou krásnou zálibu – chov koní - stále provozovat. „Jsem jim za to vděčný,“ podotýká.

V mládí choval i teplokrevné koně, nyní už má jen tažné koně plemen Slezský norik a Českomoravský belgik. „Jsou všestranní. Pracují na poli, v lese, umí jezdit v zápřahu ve voze, ale jsou skvělí i pro rekreaci pod sedlo. Celá naše rodina jezdí na koních. Koně nejsou jen koníček, ale životní styl. Krásné historické auto či motorku postavíte do garáže, a když se vám nechce, tak neopravujete. Ale zvíře chce péči, a to pořád, o pátcích i svátcích. A není to morčátko, sežerou toho opravdu hodně,“ upozorňuje s úsměvem Jiří Bajer.

V Závišicích asi není nikdo, kdo by někoho z rodiny Jiřího Bajera s koňmi nespatřil. Objevují se při masopustním veselí, vozí Mikuláše, jejich kočár a bryčky jezdívají o poutích, při školních výletech, na svatbách. Dlouhou dobu jezdí každoročně při tradičních Závišických dožínkách. „Je to spousta práce, všechno připravit, ale stojí to zato. Třeba už jen vycvičit ty koně, aby se neplašily a šly klidným krokem za živou dechovou kapelou, je výkon,“ pokračuje Jiří Bajer a přidává poděkování všem závišickým starostům, kteří je vždy pozvali do průvodu, a tak i oni mohli přispět, aby akce byla krásnější.

Přecházíme k dvojici koní, Jiří Bajer poznamenává, že jsou nejmladší, které má. Jeden má dva a půl roku, druhý je o rok starší. Jeden z koní se mu pokouší vytáhnout něco z náprsní kapsy. Jiří Bajer ho chlácholí, že musí vydržet, dobrota že bude až za chvíli. „Jsou z Františkova dvora z Klokočova. Teď je budu učit. Vezmu je do kruhovky, ať se učí něco dělat. Potom je musím připřahnout ke starému koni, aby se naučili vnímat vjemy na silnici – hlavně velká auta a další podněty. Pak už kůň funguje sám. Děti se učí od rodičů a ti se učí od starších koní,“ vysvětluje Bajer.

Nejstarším koněm, kterého Jiří Bajer chová, je Leon. Má šestnáct let a právě on už léta jezdí dožínky. Ve výběhu jsou s ním dvě klisny, jedna z nich je nová, jezdí na svatby. „Mám tři klisny zapsané v hlavní plemenné knize,“ doplňuje Jiří Bajer s tím, že se jedná o genovou rezervu na rozvoj chovu. Koně musí udělat zkoušky, při kterých se například musí uvést do cvalu, musí umět zastavit a podobně. „Tato udělala zkoušky ve třech letech,“ ukazuje Jiří Bajer na jednu z dvojice klisen, které se právě občerstvují vodou. Jsou to největší klisny, které Jiří Bajer chová, jsou staré čtyři a pět roků a prý na sebe občas žárlí.

Statek Jiřího Bajera navštěvuje mnoho lidí, hlavně rodiny s dětmi. „V ty dny, kdy bylo všechno zavřené, chodily zástupy lidí kolem našich ohrad. Lidi se zastavovali, pozorovali koně a fotili. Prostě odpočívali v přírodě a jejich cesta je dovedla až ke koním do Závišic. Koně dělají radost nejen mě, ale i ostatním. Věřím, že neděláme naší obci Závišice ostudu,“ uzavírá Jiří Bajer.