Předchozí
1 z 5
Další

„K učitelství bych se v budoucnu rád vrátil,“ začíná své povídání absolvent Univerzity Palackého v Olomouci. „Měl jsem úvazek na Základní škole v Odrách. Jenže to nešlo skloubit s prací rozhodčího. Odjížděl jsem na různé semináře a nešlo se pořád ze školy uvolňovat,“ přiznává jednatřicetiletý rozhodčí.

Zdroj: Archiv Radima Dreslera

I když na žádné škole neučí, tak trošku u učitelského řemesla zůstal, a to jako Grassroots trenér mládeže. „Jezdím do škol jako trenér mládeže. Naší naplní je mimo jiné dělat pro děti na prvním stupni inspirativní hodiny, aby si našly cestu ke sportu,“ popisuje v kostce svou náplň. „Samozřejmě že děláme semináře i pro vyučující, kdyby si chtěli rozšířit vědomosti o fotbale,“ přibližuje ještě náplň své práce.

Zdroj: Archiv Radima Dreslera

A jak se z Radima Dreslera stal fotbalový rozhodčí? „Hrával jsem fotbal, bohužel přišlo zranění a já řešil, co dál. Rozhodoval jsem se, zda ho hrát na průměrné amatérské úrovni nebo jít v osmnácti do neznáma a stát se rozhodčím. Rozhodl jsem se pro druhou variantu s tím, že se budu chtít dostat co nejvýše, a vyšlo to,“ usmívá se rodák z Mankovic, který momentálně žije ve Fulneku. „Každá ligová delegace je pro mě splněným snem,“ dodává jedním dechem bývalý fotbalista, který hrával za Bílovec, ostravský Baník, Rožnov a Jakubčovice.

Zdroj: Archiv Radima Dreslera

S tím, že fotbalové rozhodčí nemá nikdo rád, se sžil. „Lidé na nás nadávají, ale ať si to sami někdy zkusí. Bez rozhodčích by se fotbal hrát nedal,“ konstatuje mladý arbitr a přidává jednu myšlenku pro amatérské soutěže na okrese: „Pokud by dostal hráč červenou kartu za kritiku rozhodčích a stopku na dva až tři zápasy, měl by možnost si trest odpracovat tím, že dostal do zápůjčky rozhodcovský dres, byl krátce proškolen a šel pískat zápas, trest by se mu tak zrušil.“

Zdroj: Archiv Radima Dreslera

Při své civilní práci fotbalového sekretáře může krásně zúročit rozhodcovskou praxi. „Je to tak. Musíte ovládat soutěžní řád a pravidla fotbalu, což mi nedělá problém,“ pousměje se Radim Dresler.

Koníčkem Radima Dreslera není jen fotbal. „Rád jezdím na kole, jsem velkým fanouškem Tour de France a také běhám s čelovkou večer po lese. Pro člověka je to super relax. Příroda mě nabíjí,“ svěřuje se. Velkou oporu pro něj znamená přítelkyně Sabina, která ho v jeho koníčcích a práci podporuje.

Radim Dresler.Zdroj: Archiv Radima Dreslera