Předchozí
1 z 8
Další

Ředitelkou a jednatelkou mateřské školky novojičínské Berušky Hana Skočková

„Já ještě nechci domů!“ Tuhle větu Hana Skočková slýchá nejraději. Je totiž ředitelkou a jednatelkou mateřské školky novojičínské Berušky, a když děti něco takového řeknou, ví, že dělá dobrou práci.

Už od 5. třídy jsem věděla, že chci pracovat ve školce, tak jako moje maminka. V roce 1992 jsem jako 26 letá slečna vyhrála konkurz na ředitelku veřejné školy na Husově ulici. Ale už po prvním roce jsem zjistila, že mám chuť tu práci dělat úplně jinak, že nechci pracovat pod takovýma regulemi. Ze školství jsem odejít nechtěla. Našla jsem soukromou školku v Lipníku, do které jsem se vydala a začala zjišťovat, co je třeba udělat, abych si mohla otevřít svou soukromou školku.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

A to se nakonec povedlo – 1. 9. 1994 jsme otevřeli soukromou MŠ Novojičínskou Berušku. Krize pak přišla v roce 1997, kdy jsme tři učitelky otěhotněly, ale i to jsme zvládly a pak už proběhlo jen pár změn, které vždy přinesly něco dobrého. Mám skvělý kolektiv učitelek, které nejsou takové ty typické „účy“ ale dokáží se přizpůsobit době, ale i dětem – protože děti dneska chtějí vědět mnohem více informací do hloubky. Podporujeme činnostní učení, protože se to ty děti chtějí učit takhle samy – kolegyně třeba teď nedávno dětem připravovaly koloběh vody.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

Školka je rozdělená na dvě třídy (horní a dolní) a na spací a nespací děti (ty, co chodí spát po obědě). Organizačně to máme ale zařízené tak, že učitelky přijdou do styku se všemi dětmi, hodně je propojujeme – v rámci programu Začít spolu. Ten je zaměřen na tzv. centra aktivit, kde děti dostávají úkoly a musí se řídit 4 pravidly: 1)sám si vybrat práci, 2)sám tu práci vykonat, 3)sám po sobě uklidit a 4)sám si práci zhodnotit. Tohle všechno děti zvládnou už v předškolním věku a jsem tohoto programu velkým příznivcem.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

Každý rok nám odchází v průměru 15 dětí, takže za 25 let jsme měli zhruba 400 dětí. Ty nejstarší už teď mají svoje děti a dvě děti našich absolventů dokonce chodí k nám. Milujeme, když se na nás naši absolventi přijdou podívat, vrátí se k nám a povídají, co dělají. Jsme malá školka, máme dohromady 50 dětí, což je skvělé v tom, že tady funguje komunikace s rodiči. Společně tvoříme velkou rodinu, jejíž středobodem jsou děti. My jim pomáháme se vzděláním a výchovou, a kdyby ta spolupráce neprobíhala, bylo by to mnohem těžší.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

Nikdy to však ve školce nefungovalo tak, že rodiče platí a my skákali, jak oni pískali. Snažíme se s rodiči diskutovat, argumentovat, a když se jim to nelíbí, tak mají možnost výběru. Jedeme na referencích, a jsme si moc dobře vědomi toho, že nesmíme usnout na vavřínech, protože když nebudou děti, nebude chleba. Z vedení města slýcháme, že jsme fajn konkurenční prvek – už před patnácti lety jsme začali pořádat přespávací Kouzelné večery ve školce a dneska to dělá skoro každá školka.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

Kouzelnými večery to ale nekončí. V lednu jezdíme s rodiči na týden na Lyžáček na Bílou do Velkých Karlovic, v červnu na Školky v přírodě. O víkendech pořádáme víkendové pobyty, kde už vyrážíme v partě 80 až 110 lidí. Tam chodíme s dětma na túry, vymýšlíme hry bez hranic (kdy rodinné týmy bojují proti sobě), večer opékáme na ohni… Nic z toho bychom nemohli dělat bez pomoci rodičů, kdykoliv se na ně můžeme spolehnout a jsme moc rádi, že společně vytváříme těm dětem tolik aktivit a zážitků.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

V roce 2004 přišel další nápad a to na soukromou základní školu. Jenže tímto nápadem jsem vyvolala strach u veřejných škol a začala se proti mně vést velká anti kampaň. O sedm let později ale tento nápad přišel z řad rodičů, a tak jsem se s jedním tatínkem do tohoto projektu pustila. Po náročném procesu to klaplo, připojila se k nám výborná p. učitelka Patková a 1. 9. 2004 jsme otevřeli 1. třídu základní školy Galaxie. Je to založeno na partnerství – učitel je průvodce dítěte, a proto program Začít spolu podporujeme i ve škole. Stejně jako slovní hodnocení, kterého jsem velký zastánce, protože mám ráda práci s chybou. Jedině chybami se člověk učí.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové

Je to pro mě splněný sen, vidět děti růst. Třídy máme až do 9. třídy a máme dokonce i náhradníky. Srdcem jsem samozřejmě ve školce i škole, ale předškolačkou jsem více. Moje kategorii jsou děti do 6 let, protože je to férová hra – děti nelžou, jsou bezelstné a nekalkulují. Je to upřímný svět dětí, ve kterém se pořád něco děje. A ve škole dostávám bonus, když mě děti vidí na chodbě, zavolají „Hanko!“ a pověsí se mi kolem krku. To je opravdu skvělý pocit.

Hana Skočková.Zdroj: Archiv Hany Skočkové