Vědci z University College London zjistili v obsáhlé studii jedno a dvouvaječných dvojčat, že nechuť dětí k neznámým jídlům je dědičná, a to téměř z 80 procent.

„Rodiče se mohou uklidnit. To, že jejich potomek odmítá zkoušet nové chutě, není jen důsledkem špatného pěstování stravovacích návyků, ale částečně je to dáno již geneticky,“ řekla Dr. Lucy Cookeová a její vědecký tým. Dodává však: „Budete-li dítěti nové jídlo opakovaně nabízet, strach překoná a jídlo si může dokonce oblíbit.“

S nechutí k testování nových jídel se setkáváme i u zvířat. Vědci ji označují jako „food neophobii“ – fobii z nových pokrmů. Podle odborného amerického časopisu pro výživu American Journal of Clinical Nutrition byla neofobie kdysi evoluční výhodou, neboť díky ní lidé i zvířata předcházeli vlivu potenciálně toxických jídel. V moderním prostředí, kde obecně není nebezpečné zkoušet nová jídla, má však neofobie – říkají američtí vědci – přesně opačný efekt, a to především v případě příjmu zeleniny.

Výzkumy na dvojčatech

Pro zjištění, jakou roli hrají v neofobii dědičnost a výchova, zkoumal tým dr. Cookeové rodiče 5390 párů dvojčat ve věku 8 až 11 let. Jednovaječná dvojčata sdílela tendenci k fóbii z nových jídel mnohem více než dvojčata dvojvaječná. Podle výzkumu se za neofobií skrývají ze 78 procent geny, vliv společného prostředí se naopak ukázal nulový. Z 22 procent ovlivňují neofobii okolní nesdílené faktory.

Doktorka Cookeová a její kolegové dále zaznamenali, že i další studie zaměřené na podobnosti v chování členů jedné rodiny ukazují, jak silně jsou tyto podobnosti ovlivněny geneticky a naopak až překvapivě málo sdíleným prostředím.

Laboratorní výzkum nicméně ukázal, že čím častěji jsou dětem určitá jídla nabízena, tím pravděpodobněji se je naučí mít rády a i z dříve odmítaných jídel se mohou stát oblíbená. Vědci však dodávají: u dítěte se silně vyvinutým strachem z nových jídel může být proces zvykání mnohem pracnější.