Bylo to jako ve zlém snu, vzdušný vír putoval jižní Moravou od Břeclavi, pustošil a ničil vše, co mu přišlo do cesty, a rozplynul se až u Hodonína. Jenže na rozdíl od snových vizí, hrůza, kterou v tu chvíli lidé prožívali, neskončila otevřením očí.
Domy a další stavení byly skutečně v lepších případech bez střech a oken, v těch horších z nich zůstaly jen hromady suti. Zmizely stromy ze zahrad, zmizeli i sousedé – to, co napáchalo 24. května 2021 tornádo, se skutečně dá nazvat slovem apokalypsa.
Mnoho lidí na Novojičínsku v těchto těžkých chvílích soucítí s obyvateli, kteří během několika minut přišli o mnohé nebo téměř o všechno. Podobné stavy prožívali přesně na den před dvanácti lety. Také bylo 24. června, když se náhle začaly zvedat hladiny Odry, Jičínky, potoka Luhy a dalších vodních toků. Jejich hladina na některých místech stoupla až o více než pět metrů. Lidé seděli na střechách domů, viseli na stromech a čekali. Ve tmě, v nejistotě, obklopeni hučením vody a občasnými výkřiky zoufalství. Traumatizující zážitky umocnil pohled na jejich domy a zahrady, když voda opadla – apokalypsa, bezmoc.
I tehdy se v poničených obcích objevili politici, včetně tehdejšího premiéra, a slibovali. Už tehdy ale bylo poznat, že někteří moc chtěli být v záběrech hledáčků. A to nebylo pár měsíců před volbami. Situace se opakuje. Fotka „sociální“ ministryně v poničeném senior centru v Hodoníně je stejně působivá, jako její slib: Milá jižní Moravo, přijela jsem, abych pomohla.
