GLOSA IVANA PAVELKA

Vždyť komu je dnes smutno po uniformních tesilových kalhotech, jednom typu „botasek“ či černobílých televizorech? Vše nahradily věci nové, navíc v mnoha rozmanitějších variacích i variantách, a tak se asi těžko najde někdo, komu se po těchto starých „vymoženostech“ stýská.

Mizí-li ale budovy, smutek je namístě. Každá budova, kdyby mohla vyprávět, by jistě sdělila mnoho zajímavých příběhů. S jejím zánikem zanikají i ty příběhy. Nebude totiž, co by je připomnělo. A tak je to i s novojičínskou „tabačkou“. Davy nakupujících, kteří se pohrnou do Intersparu či kam, si za pár let sotva vzpomenou, že na místě, kde teď stojí pokladna a regál s cigaretami, se kdysi cigarety vyráběly a balily do podobných krabiček, jako jsou ty ve zmíněném regálu. Snad jen ti starší si občas povzdechnou, že se to nové zboží mohlo prodávat ve „starém krámku“. Inu, nostalgii se bránit nedá, stejně jako tomu pokroku.