Jaroslav Hašek ústy svého Švejka prohlásil, že vláda, která zdraží pivo, padne. Už tehdy totiž platilo, že se na „naše“ pivo nesahá. Nicméně už od sametové revoluce cena piva plíživě a neustále roste. Ale dosud to nebylo tak dramatické, jako v těchto dnech a pro podnikatele zvláště zlých časech. A to zvláště v pohostinstvích. Pokud ale nějaká vláda padne (nejen kvůli pivu), předpovídám to té současné.

I na rostoucích cenách této v Česku ceněné komodity se její činnost či spíše nečinnost výrazně podepisuje. Vláda vysílá signály a nyní už se dá s určitostí říct, že si vymýšlí ústy premiéra Fialy, když tvrdí: Nikoho nenecháme padnout. Těch padlých už jsou bohužel stovky, ne-li tisíce. A další k tomu mají výrazně nakročeno. Do očí bijící, zvláště pro našince v polském příhraničí, je situace, jak se naši sousedé v Polsku se současnou krizí vypořádávají. Na pultech jejich obchodů jsou až třikrát levnější potraviny, po extrémním zdražování kvůli rostoucím cenám energií tam není ani vidu ani slechu. A zatímco u nás pohonné hmoty opět letí nahoru, rozpuštěná vládní koruna padesát je kdovíkde, v Polsku to pořád jde o šest sedm korun na litru levněji. Vláda zatím jen jedná a vysílá nefunkční signály a podnikatele i obyvatele čeká ještě listopad a prosinec, kdy se těžko něčeho dočkají.

Jsem rozhodně pro tržní podnikání a rozhodování samotného trhu o úspěšnosti, ale nakládání Evropské unie s elektrickou energií nemá už od počátku výroby s tržním hospodařením nic společného. Elektřina je strategická komodita a tak by se s ní mělo nakládat. Žádná burza, spekulanti, prostředníci a překupníci. Elektřinu by po celé Evropě měli mít v rukou státní obchodníci s vládami daným ceníkem. A institut závěrných (plynových) elektráren by měl jako první také letět někam k šípku. Představte si dva pekaře ve městě. Jeden bude prodávat rohlíky za dvě koruny, protože bude mít pec třeba na dřevo, druhý pak za pět korun, protože topí plynem.

Koho by napadlo, že i v tomto prostředí bude fungovat projekt „závěrné pekárny“? To znamená, že všichni by po dohodě s obecní či městskou radou prodávali za tolik, kolik chce nejdražší pekař? Je to nesmysl a tržní hospodaření má být postavené na konkurenci a konkurenceschopnosti těch úspěšných. Drahý pekař zkrachuje, protože všichni budou nakupovat u levnějšího. To je zdravé prostředí. Což se o tom „elektrickém“ rozhodně říct nedá. A jediní, kdo s tím jsou schopni něco udělat, jsou evropské vlády společným zásahem do výmyslů Evropské (německé) komise. Zatím se ale, už příliš dlouho, jen jedná a vysílají se signály. Ale až se něco pohne, třeba zase cena piva půjde dolů. A my se udržíme na vrcholu žebříčku největších milovníků zlatavého moku. Za cenu 63 korun za cenu sudové plzně se tam asi dlouho ohřívat nebudeme. A uvidíme, zda se podle Švejkovy předpovědi do konce volebního období bude na svém místě ohřívat i současná vláda.