Bylo to v Příboře, v noci, za záře reflektorů. Působilo to napůl adrenalinově, napůl tajemně. Byli nadšenci, kteří jeli třeba třikrát za sebou. To vše pár týdnů poté, co několik desítek kilometrů odtud zemřel v plastové kouli velmi oblíbený učitel a těžce se zranil jeho žák. Připomínalo se to tam. Ale všichni do koule lezli a užívali si to. Důvod? Ten byl naprosto jasný. Bezpečnost a důvěra.

Obrovský široký plac, na jeho konci a po bocích vzrostlá tráva, která kouli bezpečně zbrzdila. Neuměl jsem si představit, jaká shoda náhod by se musela vyskytnout, aby se něco stalo. Na vše dohlíželo několik pořadatelů, kteří kontrolovali, zda zájemci dodržují pokyny. Připadalo mi to precizní a naprosto profesionální. Bylo mi zcela jasné, že v Košařiskách zabíjely nebetyčná neznalost a nedbalost. Zorbing to nebyl.