KOMENTÁŘ IVANA PAVELKA

Jiří Raška je nositelem vypsaných vlastností. Sportovec, který možná mohl dokráčet pro medaili již v roce 1964, ale nebylo mu dáno a na poslední chvíli musel odjet. Sportovec, který se o čtyři roky vyšplhal na vrchol, aby se na něm na nějaký čas zabydlel. Jenže Jiří Raška se v té době choval i jako občan, který cítil potřebu vyslovit nahlas to, o čem se jiní báli hovořit. Komunistický režim rychle zapomněl na to, co Jiří Raška pro malou zemi v srdci Evropy vykonal. Tehdy dnešní oslavenec naplno uplatnil své zmíněné vlastnosti a v rámci možností se i nadále věnoval svému milovanému sportu a výchově svých, i velmi úspěšných, následovníků.

Až s příchodem nového režimu se mu dostalo náležitých ocenění na poli sportovním i společenském. Ve středu sedělo ve frenštátském kině více těch, kteří prožili více či méně podobné příběhy. Za všechny stačí vyjmenovat Věru Čáslavskou či manželku Emila Zátopka, Danu. Aplaus vestoje zhruba tří stovek přítomných ve frenštátském kině znamenal jednoznačné – Vážíme si vás!