Také v Novém Jičíně se ve čtvrtek 27. května na Masarykově náměstí sešli lidé, aby dali najevo svou nespokojenost s tím, jak se v České republice chová její vláda i prezident republiky. Nebylo jich moc a vesměs šlo o tváře, které se objevovaly i na jiných protivládních demonstracích.
Nezřídka se aktivity těchto lidí setkávají s posměšky a urážkami, zejména na internetu, kde je každý silákem. Účastnící setkání bývají nazýváni ovcemi, přitom se snaží jen vyjádřit otevřeně svůj názor. Postavit se na náměstí a říci, že to, co si dovoluje ministryně spravedlnosti je „přes čáru“, přece nejde přirovnat k bečení ovcí.
Nemluvě o ministerstvu zdravotnictví – v něm se nám do země vrací Absurdistán, a to, co se tam děje, je mnoha lidem k smíchu. Možná se na opětovné obsazení postu ministra zdravotnictví musí čekat devět měsíců, jako tomu bylo u Adama Vojtěcha. Vždyť devět měsíců je standardní doba vývoje plodu… Někdo se teď možná zasmál, ale k smíchu to není.
Přidá-li se k tomu chování prezidenta, jenž v těžkých časech pandemie neměl potřebu promluvit k národu, jenž svým dalším jednáním vzbuzuje stále více podezření, že není schopen vykonávat svůj úřad, pak opravdu není čemu se smát.
Vláda experimentuje na občanech, zkouší, co si může vůči nim dovolit. Ti, kteří vyjdou na náměstí a nebojí se ukázat tváře, jsou ovce. Ti, co jim to vzkazují, se patrně cítí býti vlky. Často anonymními, ukrytými v sociálních sítích.
