POSTŘEH: Rozmarné léto

Když pominu posledních pár dní, musím říct, že se Vančura trefil. Letos doslova. Déšť, zima, bouřky, prostě počasí připomínající mnohem více podzim než vrchol léta ve mně den co den vzbuzují pocit, že jsem se probudila do filmu, špatného filmu. O dovolené abych si nechala zdá, protože kvůli mé náladě pod psa bych ji mohla absolvovat leda s Andělem. Jedině on by vydržel mou navrčenou náladu. Ven na procházku či kafe dostanu leda tak kamaráda do deště, protože všichni jiní si při pohledu z okna poklepou na čelo a doporučí mi, abych zůstala hezky doma v teple. A jestli někdo tvrdí, že horší už to nebude, tak mu nevěřte. Obává se totiž, že bude. Ačkoliv se většina z nás prosebně dívá k nebi a i ateisté se dali na modlení z důvodu hezkého srpna, obávám se, že nás čeká ještě pěkně rozmarné léto, a to doslova.