Vybavuji si, že mi byla velká zima, když se konaly demonstrace na novojičínském náměstí, přesto mi zůstaly jen pozitivní dojmy. Samozřejmě se mi líbilo cinkání klíči, provolávaní hesel i následné posezení s „dospěláky“ v přilehlých knajpách, ve kterých probírali aktuální listopadový vývoj. Když nudnou nástěnku v naší Jednotě najednou oživil plakát s Václavem Havlem a sloganem Havel na Hrad, legendární „véčko“ mi na nějakou dobu přirostlo k zápěstí. Uplynulo jen pár týdnů a z naší soudružky učitelky byla už jen paní učitelka, což ve finále přineslo do naší třídy zřejmě jediné negativum z celého revolučního období. Řádného vytahání za kouty (ostříhání jedinci pak za uši) se dočkal každý z nás, kdo třídní oslovil postaru.

Dnes jsem o třicet let starší. Mám svobodu, demokracii, kterou se, k mému nepochopení, snaží mnozí zpochybnit. Česká republika patří mezi nejlepší místa pro život na celé planetě, přesto se mi prsty po letech opět tvarují do onoho symbolu podzimu 1989.