Stává se předmětem každodenních debat, které nezřídka přejdou do vzpomínání na dobu, kdy sportovní hala praskala ve švech.

„O co víc se dívám na basket, a ještě na takové úrovni, o to víc mi pak leze na nervy fotbal,“ řekl mi před pár dny jeden kamarád, mimo jiné pravidelný televizní sledovatel „čutalistů“. „Nikdo tam nesimuluje, nijak nejde ošulit výsledek ani průběh hry, video při sporných věcech funguje bez chyby a rozhodčí má takovou autoritu, že si nikdo nic nedovolí,“ argumentoval mi.

Přemýšlel jsem nad tím a musel jsem jen uznale přikyvovat. Nebylo by vůbec špatné, aby si fotbalisté ze sportovců zpod vysokých košů vzali i příklad. Naopak to určitě být nemusí. Válet sudy po letmém dotyku na palubovce by totiž u basketbalových diváků sklidilo maximálně posměch a opovržení. Tedy ještě větší trest než žlutá karta a rozcuchaný účes.