Dobrá nálada ale pomine po ranním probuzení, kdy máj leží na zemi a z díry trčí otesaný zbytek kůlu. Tak se to stalo letos například v Jeseníku nad Odrou. K stavění máje totiž patří i jeho skácení. A to nejen to oficiální na konci května. Tradice praví, že první noc po postavení by si měli „stavitelé“ májku hlídat, aby jim ji někdo neshodil, jinak má dědina ostudu.
Jesenickým někdo shodil májku již poněkolikáté. Letos, dá se říci, to bylo férové. Předloni jim ale parta mladíků shodila máj až zhruba po týdnu, což více než tradici připomínalo vandalství. Není divu, že lidem se už do stavění májů moc nechce, ale tradice je tradice a měla by se dodržovat. Tento zvyk totiž může zaniknout brzy zcela přirozeně. Na májky se u nás používá zpravidla smrkový kmen a samotní „stavitelé“ si stěžují, že smrky už není kde brát. Nikoliv kvůli partám dřevorubců, ale kvůli kůrovci. Tak stavějme, dokud je co.