Shodou náhod byly obě dívky studující obor zdravotní sestra, a tak muže uložily do stabilizované polohy, prohlédly mu ústa, zdali něco nevdechnul a zavolaly záchranou službu. Přijela pomoc, dívky místo opustily a odkráčely do školy.

To, co právě prožily, si nechaly pro sebe. Na veřejnost se tato informace dostala až s několikaměsíčním zpožděním. Dívky dostaly pozvání na radnici, kde převzaly titul Mladý hrdina.

Studentky měly z ocenění radost, dostalo se jim ho právem. Už proto, že z jejich vzpomínek je patrné, že kolem bezvládně ležícího muže prošlo bez povšimnutí mnoho lidí. Může to být daň za to, že v místě se často pohybují, a občas povalují na zemi, bezdomovci či jiná přiopilá individua, k nímž má většina lidí odpor. Anebo je na vině lhostejnost – současný stav většiny společnosti, kdy se každý raději stará o sebe.

Přitom v tomto případě nebylo třeba hrdinství. Poskytnout první pomoc neumí leckdo, ale jednu otázku k ležícímu člověku a případné vytočení čísla 155 přece zvládne každý.