Někde si připomněli protinacistickou demonstraci studentů v říjnu 1939, s ní související smrt Jana Opletala a následné zavření vysokých škol, jinde se soustředili pouze na události listopadu roku 1989, který v bývalém Československu přinesl politické změny a nastolil cestu k demokracii.

Díky nejen veřejnoprávním médiím se mnohdy poprvé objevila fakta, která potvrdila, že pád komunistického režimu v roce 1989 nebyl předem domluvenou hrou se zahraničními mocnostmi, ale došlo k němu přirozenou cestou neschopností tehdejších mocných, kteří se nechali ukolébat vědomím, že k nastolení pořádku postačí jen propaganda v tisku a v televizi a pendreky a vodní děla v ulicích.

Pendrekáři to přehnali, rudí šéfové zpanikařili, a když zjistili, že pomoc z Východu tentokrát nepřijde, zabalili to. Demokracii se v tomto státě otevřela vrata. Máme svobodu slova, cestování, vyznání, kdo chce být úspěšným, má možnost, a nemusí ani krást. Nová doba ale přinesla také pokrytectví a nenávist a zneužívání funkcí na všech stupních, od starosty po prezidenta. Zvláště v poslední době. Mělo by to být varováním, aby lidé byli pozorní. Demokracie je příliš křehká květina.