Nikdo nezpochybňuje, že v naší civilizaci je elektřina všeužitečnou potřebou, nutnou téměř jako voda, nebo vzduch. Z elektřiny se ale stal byznys, který teď působí kolaps národního hospodářství. Škody v českém národním hospodářství jsou již dnes několikanásobně vyšší než vysoké zisky českých výrobců elektřiny.

Je zřejmé, že v elektroenergetickém podnikání nefunguje a z principu nemůže fungovat standardní hospodářská soutěž. Hrajeme si sice na jakýsi trh, když si volíme dodavatele z desítek firem, ale zákazník je připojen drátem k jedinému distributorovi podle krajů: ČEZ Distribuce, EoN , či PRE.. My si „svobodně“ můžeme koupit elektřinu od desítek firem, které elektřinu nevyrábí, ani nevlastní dráty, ke kterým jsme připojeni. Z logiky věci jde o přeprodej, který do řetězce mezi výrobcem a zákazníkem nevnáší žádnou přidanou hodnotu, ale zákazník jej musí zaplatit. To vše je známo a naše zákony to, bohužel, umožňují. Obyčejný zákazník je v chaosu překupníků snadno obelstěn. S cenou elektřiny se keťasí, zákony to umožňují. Absurdní zákony. Je tím vlastně umožněn podvod v rámci zákona.

František Hezoučký
je jaderný expert, v letech 1999 až 2003 první místopředseda představenstva ČEZ a ředitel Jaderné elektrárny Temelín. 

Přitom zpřehlednění trhu je nasnadě: elektrárna→přenos→ distribuce→zákazník. Povolení (licenci ERÚ) k prodeji elektřiny by měl získat pouze výrobce, nebo distributor, aby zůstala situace i pro stát přehledná. Tak to bývalo: Cena vyrobené elektřiny pro vnitrostátní trh bývala „zprůměrovaná“ podle různých zdrojů, nikoli odvozená od nejdražšího zdroje nasazovaného pouze ve špičkách. Pro domácí trh může a musí být výrobní cena takto regulována regulačním úřadem. Z Energetického zákona vyplývá, že: „Energetický regulační úřad zejména chrání oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích. …“ Cena za distribuci má být regulovaná tak, aby pokryla oprávněné náklady distributora plus přiměřený zisk. V působnosti Energetického regulačního úřadu je regulace cen, …“. A najednou do regulace cen vstupuje burza? Jak do vnitrostátní cenotvorby může vstoupit cena cizího trhu, kde český ERÚ nemůže nic ovlivnit?

Absurdní je argument, že cena elektřiny u nás musí být určena německým trhem (burzou), protože elektřinu vyvážíme. Elektřinu můžeme vyvážet za burzovní ceny, i když bude domácí trh regulován. Jak by to asi bylo, kdybychom měli bilanci vyrovnanou a elektřinu nevyváželi. Byla by cena na našem trhu navzdory tomu určena lipskou burzou? Německým trhem? A kdyby byl ČEZ zcela v rukou státu také? Výrobci i představitelé burzy mlží, schválně říkají jen částečné pravdy.

Ministři, i řada poslanců argumentují ohledem na minoritní (30%) akcionáře ČEZ, kteří by se mohli soudit o ušlý zisk. Jenže kolaps průmyslu, pro nějž je elektřina nutností, je kolapsem státu, protože průmysl stát živí. Hovoří se proto o potřebě zestátnit výrobní část ČEZu, což je běh na dlouhou trať. Do té doby jsme bezmocní? Stát i EU nalézá řešení v „zastropování“ a kompenzaci vysokých cen zákazníkům. Efektivnější a mnohem levnější by ale bylo, kdyby do doby zestátnění ČEZ byly určeny výrobní ceny elektřiny aspoň na úrovni z poloviny roku 2021 a kompenzován by byl domácím výrobcům elektřiny „ušlý, burzovní, zisk“ za dodávky pro domácí české spotřebitele. Na tomto základě by bylo možné vyžadovat státem snížení cen ostatních komodit (včetně cen za distribuci), které se zdůvodněně, ale mnohdy nezdůvodněně utrhly, vymlouvajíce se na zvýšení ceny elektřiny na trhu. Inflace v ČR by tím mohla takřka okamžitě klesnout odhadem na polovinu, protože cena plynu se takovým opatřením řešit nedá.

Je nasnadě, že ERÚ nefunguje (možná, že mu není umožněno, aby fungoval?), jak by měl, protože oprávněné zájmy (našich) zákazníků nechrání. Zato umožňuje neoprávněné zájmy keťasů. Především ale selhává stát, reprezentovaný vládou či příslušným ministrem a ministerským předsedou. A ti selhávají buď z hlouposti, nebo za cizí peníze. Ministr – z latinského slova „sluha“ – má sloužit občanům, kteří ho zvolili, často však slouží zájmům svým, což je nemravné, ale většinou nepostižitelné. Nesou takzvanou politickou zodpovědnost čili, jsou-li opatrní, ve skutečnosti žádnou.

Absurdit máme v elektroenergetice víc. Vzpomeňme rozprodej „ztrátových“ elektráren ČEZu soukromým majitelům, kteří obratem ruky ze ztrátových elektráren učinili elektrárny výdělečné. Stát se ani neozval, resp. prodej svého majetku odsouhlasil Dozorčí radou. Nebo to nebylo zadarmo?

close info Zdroj: Deník zoom_in Výkup akcií minoritních akcionářů bude dlouhý a plný triků ze strany minoritních akcionářů, na to se stát musí připravit, zařídit si předkupní právo. Akcie o nominální hodnotě 100 Kč se dnes na burze obchoduje za cca 800 Kč. Cenu akcií se podaří snížit, jestliže stát vyhlásí osmi-, desetileté období, kdy se nebudou vyplácet dividendy. ČEZ bude potřebovat prostředky na výstavbu nových elektrárenských bloků v náhradu za stárnoucí portfolio zdrojů. Stát se během tohoto období rovněž bude muset obejít bez výnosu z dividend, neboť majoritní vlastník nesmí sám sebe zvýhodňovat oproti vlastníkům minoritním. A zde je problém, neboť ministr financí (je za stát pověřený výkonem akcionářských práv) bude požadovat dividendy do státního rozpočtu, ale zodpovědný za dlouhodobou energetickou bezpečnost není. Tím je ministr průmyslu a obchodu.

Na více místech tohoto článku zmiňuji že „stát musí“, „stát by měl“, atd. Otázkou je, kdo je to stát? Na čtyři roky zvolená vláda? Průměrně placený úředník čekající na pokyn ministra, který se musí nejprve rozhlédnout, a přitom musí odolávat (často ve vlastním zájmu podléhat) tlakům lobbistů sledujících partikulární zájmy?

Bylo by dobré mít silné a chytré premiéry a ministry (nejen průmyslu a obchodu), kteří si uvědomí, že mají sloužit, uvědomí si absurditu mnohých pravidel poškozujících národní hospodářství, a také budou mít odvahu je měnit a narovnávat ve prospěch státu. Nejen v elektroenergetice.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.