Při nárazu se na ně vysypalo okno. „Jeden ze střepů poranil Antonia na uchu,“ vysvětlovala Kateřina původ krvavých fleků na triku syna. „On spadl na podlahu a několikrát se bouchnul hlavou do podlahy. Zdálo se mi, že to trvalo nekonečnou dobu, než jsem ho z té země zvedla. Pak už jsem ho jenom tiskla k sobě,“ pokračovala Kateřina a dodala, že Antonio v tu chvíli moc plakal a nebyl k utišení. Podlaha byla v tu chvíli nakloněná a Kateřina po ní stále klouzala směrem dolů Na to, jestli jí něco je, vůbec nemyslela. „Byl to takový nějaký přirozený pud, že jsem automaticky začala sahat po něm,“ podívala se láskyplně na syna, který v tu chvíli spokojeně obíhal svou mámu, čekající před vlakovým nádražím ve Studénce na náhradní spoj. „“Na to všechno jsme ještě dopadli dobře, v té druhé části našeho vagonu to bylo určitě mnohem horší,“ dodala žena.