Reakce motorkářů na zranění? Otřepou se a opět nasednou

Nejméně sedm mrtvých a čtyřicet vážně zraněných. Taková je předběžná bilance dopravních nehod, které se během letošních prázdnin staly na silnicích Moravskoslezského kraje. Oficiální statistické údaje budou k dispozici v první polovině září.

Pokud nedojde k výrazným úpravám uvedených statistických údajů, například vlivem vážné noční nehody, půjde o nejméně obětí od roku 2000. Za posledních sedmnáct roků se během prázdnin nejvíce umíralo v roce 2003. Tehdy přišlo o život pětatřicet lidí. V několika dalších letech se počet obětí pohyboval mezi dvaceti až třiceti.

V uplynulých dvou letech se číslo ustálilo na jedenácti mrtvých. Letos jich podle předběžných statistik bylo sedm. Údaje se týkají obětí, které zemřely do čtyřiadvaceti hodin po nehodě. V policejních statistikách není také zaznamenána tragédie, která se stala v neděli 10. července během motorkářských závodů v Ostravě- Radvanicích, při kterých zemřel dvaadvacetiletý závodník.

Nejčastější příčinou nehod byl nesprávný způsob jízdy. Za tímto obecným označením se skrývá zejména nedodržení bezpečné vzdálenosti a jízda po nesprávné straně vozovky, zahrnuje však také nesprávné otáčení, bezohlednou a agresivní jízdu i jiné prohřešky. Dalšími příčinami havárií jsou nedání přednosti v jízdě a nepřiměřená rychlost.

TRAGÉDIE

Zřejmě nejtragičtější nehoda se stala 6. srpna na obchvatu Mostů u Jablunkova, kde se střetla dvě osobní auta. Řidič vozu Audi jedoucí směrem k hranici se Slovenskem dostal smyk a po nárazu do svodidel přejel do protisměru. Zde se srazil s autem značky Škoda. V něm seděla čtyřiašedesátiletá řidička z Opavska se dvěma vnoučaty, s nimiž se vracela z dovolené na Slovensku. Devítiletá dívka na místě zemřela, babička byla s velmi vážnými zraněními převezena do nemocnice, kde později zemřela. Těžká zranění utrpěl i dvanáctiletý chlapec. U řidiče audi lékaři konstatovali středně těžká zranění.

VÍKENDY

Z prázdninových víkendů byl nejtragičtější poslední srpnový, kdy zemřeli dva lidé. K první smrtelné nehodě došlo v sobotu kolem 19. hodiny u Horního Benešova na Bruntálsku.

„Řidič osobního vozidla nerespektoval dopravní značku ,Stůj, dej přednost v jízdě' a střetl se s motocyklistou, který jel po hlavní silnici," uvedla mluvčí moravskoslezské policie Daniela Vlčková. Čtyřiatřicetiletý motorkář svým zraněním na místě podlehl. Druhá tragédie se odehrála v neděli na silnici R48 na Frýdecko-Místecku. Řidič osobního vozu vjel z dosud neznámých příčin do protisměru, kde se střetl s projíždějícím nákladním vozidlem. Zraněním na místě podlehl.

I POLICISTÉ

Během prázdnin policisté vyšetřovali i nehody svých kolegů. Jedna z nich skončila tragicky. Stala se 29. července v noci v Ostravě-Svinově. Policejní vozidlo srazilo šedesátiletého chodce, který zranění podlehl. Okolnosti šetří Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Pavel Ševčík, přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě, která mimo jiné pečuje o nejhůře zraněné motorkáře, by se rád setkal se zodpovědnějším přístupem některých pacientů

Reakce motorkářů na zranění?
Otřepou se a opět nasednou

Svatý Columbanus je údajně patronem motorkářů. Těžko říct, zda pomáhá i těm na Ostravsku, ovšem i kdyby ne, pak ti mají živé „anděly strážné". Jsou jimi lékaři FN Ostrava.

Stěží by asi spočítali, kolik lidí se jim v kariéře podařilo dostat z těžkých zranění po nehodě na silnici či závodišti zpět do normálního života nebo zachránit před mnohdy téměř jistou smrtí. Právě proto, že se s těmito situacemi setkávají až příliš často, nedokážou vůči nim být imunní.

Zvlášť pak, když se zabije už jednou zachráněný mladý člověk. Jako v případě motocyklového závodníka Olina Hanáka.

Před dvěma roky jej klinika prof. Ševčíka z těžké nehody na Těrlickém okruhu „vysekala", v polovině července po havárii v Radvanicích mu už pomoci nebylo. „Dozvěděl jsem se o tom hned tu neděli od kolegy. Přitom jsem mu důrazně doporučil, aby už na motorku nesedal," pokrčil rameny Pavel Ševčík.

Jaká byla vaše reakce?

On (Olin Hanák) před dvěma lety utrpěl v podstatě smrtelný úraz, po kterém jsme mu zásluhou nové a moderní metody přechodně nahrazující funkci plic zachránili život. Ještě takovým neotřelým způsobem, kdy jsme jeho plíce na dva dny vyřadili z jakéhokoli pohybu, nechali jsme je v naprostém klidu. Od nás odcházel po dlouhodobé a velmi nákladné resuscitační a intenzivní péči do rehabilitačního zařízení a já jsem mu velmi důrazně kladl na srdce, že bych jej u nás po nějakém dalším úraze na motocyklu nechtěl vidět.

On neposlechl…

Pokud vím a to je neověřená zpráva -, tak se hlásil hned rok poté opět na Těrlickém okruhu do závodu, ale organizátoři jej nepustili. Ale jak říkám, to nemám ověřené. A najednou zjišťuji, že tady je Radvanický okruh a on se na něm zabil. Chápu to tak, že chlapec neměl v sobě brzdu, která by mu bránila podstupovat taková rizika. V podstatě jakoby měl potlačený pud sebezáchovy.

O tom svědčilo i to, že ještě na nemocničním lůžku tehdy do televize prohlásil, že opět hodlá závodit…

Ano, to je pravda. Já jsem mu řekl, ať tak nečiní. A vidíte.

Co vůbec říkáte jako lékař na motocyklové sporty obecně?

Od mládí mám k tomu velmi rezervovaný přístup, protože vidím tu odvrácenou stránku. Úrazy buď smrtelné, či těžce invalidizující, kdy například po závažném poškození mozku či míchy zůstávají někdejší motorkáři odkázáni na soustavnou péči druhých či na invalidním vozíku.

Máte vlastní zkušenosti přímo ze závodů?

Když jsem byl na vojně jako lékař, byl jsem zajišťovat motokrosový závod juniorů. Psal se rok 1978, a když jsem viděl, jak si velmi mladí jezdci ničí zdraví na terénních překážkách, kde to dělá divy například s páteří, tak jsem si říkal, že se takových akcí nikdy nebudu účastnit. Jako divák a pokud možno ani jako lékař. Z mého pohledu si mladí lidé či lidé ve středním věku ničí zdraví nejen své, ale také sociální vazby v rodinách, protože když se něco stane, tak je to obrovská tragédie rovněž pro blízké těchto nešťastníků.

Vím, že to tak doslova nelze brát, ale neříkáte si někdy, když dáte dohromady pacienta, který vzápětí opět sedne na motorku a zase se mu něco stane, že vaše práce přišla nazmar a byla zbytečná? Že jde jen o házení hrachu na zeď?

Zachráníte dvacetiletého kluka a on o dva roky později se zabije stejným způsobem, jako se předtím zranil téměř neslučitelně se životem. Ano, může to působit jako určitý zmar, zároveň nás to nesmírně mrzí, neboť to, co bylo zmařeno, byl mladý život. Pokud má zachráněný pacient před sebou desítky let normálního kvalitního života, je to fajn, skvělé a jde o velkou satisfakci. Jestli se ale místo toho zabije, tak je nám z toho velmi smutno.

Dokážete říct, jak často si nedají pacienti říct, vykašlou se na závodění nebo se zachovají podobně jako Olin Hanák?

Teď nebudu mluvit jen o závodnících, jako spíše obecně o motorkářích, kteří jezdí na silných strojích. Ta reakce je často taková, že se otřepou a znovu sednou. Tedy alespoň ti, co ještě mohou. Jako by to opojení z rychlé jízdy a zatáček převyšovalo pud sebezáchovy, ale i zralost člověka, který si musí uvědomit, že ničí nejen sebe, ale i své okolí. Dost často končí nehody takovými úrazy, jako jsem už popsal.

Takže si povětšinou nedávají říct?

Před nedávnem jsem procházel sedlem Malý Šturec na Slovensku, kterým se vine krásná horská silnice, výborný asfalt, serpentiny. A právě na sedle vznikl malý cintorín hřbitov , kde jsou památníčky zesnulým mladým motorkářům, kteří tam havarovali. Je tam asi šest křížů, některé zdobené motocyklovými pneumatikami. Je na to zoufalý pohled.

Motocyklisté mnohdy argumentují tím, že rychlá jízda je pro ně zdroj adrenalinu…

Nikdo z nich si zároveň ale neuvědomuje, že adrenalin pak dopadá při těchto činnostech tak, že následky jsou nezvratné.