Vědci našli na dně Atlantského oceánu obří kráter. Je důležitější, než se zdá

Obrovskou prohlubeň výzkumníci objevili na dně oceánu, zhruba 399 kilometrů západně od pobřeží africké Guinei. Zpráva o nálezu publikovaná v odborném časopisu Science Advances vyvolává řadu otázek. Kráter, který vědci pojmenovali Nadir po nedaleké sopce Nadir Seamount, má totiž přibližně stejné stáří jako kráter způsobený dopadem asteroidu Chicxulub. Právě ten před 66 miliony let pravděpodobně vyhubil dinosaury a mnoho dalších druhů. Nově nalezený úkaz tedy vznikl zhruba v době, kdy z planety nadobro zmizeli naši pozemští předchůdci.

Ohromující objev. Vědci zřejmě našli část asteroidu, který vyhubil dinosaury

Experti si tak nyní kladou otázku, zda by nedávno objevený kráter mohl nějakým způsobem souviset právě s Chicxulubským kráterem. Mají přitom podezření, že by mohlo jít o pozůstatek dalšího fragmentu téhož asteroidu, který kdysi způsobil vyhynutí dinosaurů. Pokud by se toto spojení potvrdilo, znamenalo by to důležitý vědecký přelom a zcela nový pohled na to, co se během masivní srážky cizího tělesa s povrchem planety dělo.

Kráter se vědcům podařilo identifikovat s pomocí seismického odrazu, a to během rekonstrukce tektonického oddělení Jižní Ameriky od Afriky v období křídy. „Seismický odraz funguje podobným způsobem jako ultrazvuk. Vysílá tlakové vlny oceánem a jeho dnem a detekuje energii, která se odráží zpět. Tato data pak umožňují geofyzikům a geologům rekonstruovat architekturu hornin a sedimentů," vysvětlil docent geověd na Heriot-Watt University Uisdean Nicholson, jehož tým kráter objevil.

Při procházení těchto dat pak vědci narazili na velmi neobvyklé hodnoty. „Mezi plochými sedimenty Guinejské plošiny, která se nachází západně od Afriky, se objevilo něco, co vypadalo jako obrovský kráter. Měl téměř deset kilometrů na šířku a byl několik set metrů hluboký, pohřbený pod stovkami metrů sedimentu, " nastínil Nicholson.

Tady dopadl asteroid. Meteorický kráter v Arizoně je dokladem, co těleso z vesmíru dokáže způsobit. Ilustrační foto.Zdroj: Profimedia.cz

Mimo dno se dále nachází chaoticky rozseté usazeniny, které zřejmě byly vyvrženy z kráteru bezprostředně po srážce.

Vědci zvažovali vícero možných procesů, které takovýto kráter mohly vytvořit, jako je například kolaps podmořské sopky, solný sloup pod mořským dnem nebo explozivní uvolnění plynu zpod hladiny. Žádná z těchto variant však není v souladu s místní geologií a tvarem kráteru.

Zemětřesení, ohnivá koule a pak tsunami

Poté, co kráter vědci identifikovali, vytvořili počítačový model dopadu, aby zjistili, zda dokáží kráter replikovat, a přijít tak na příčinu jeho vzniku. Tvaru nakonec nejlépe odpovídala simulace pro pád asteroidu o průměru 400 metrů, který narazil do oceánu hlubokého zhruba 800 metrů.

„Následky takového dopadu do oceánu v takové hloubce vody musely být velmi dramatické. Výsledkem byl zřejmě osm set metrů silný vodní sloupec a značný objem sedimentů, které se musely okamžitě vypařit. Ohnivá koule, která dopadem také vznikla, musela být viditelná stovky kilometrů daleko," neskrývá nadšení Nicholson.

Srážce Země s planetkou by nezabránila ani jaderná bomba, ukázala simulace

Rázové vlny z dopadu by navíc odpovídaly zemětřesení o síle 6,5 nebo 7, což by pravděpodobně vyvolalo podvodní sesuvy půdy v oblasti. Vytvořilo by se tak několik vln tsunami za sebou a výbuch z exploze by byl hlasitější než cokoli, co bylo na Zemi v zaznamenané historii slyšet. Uvolněná energie by byla přibližně tisíckrát větší než energie z nedávné erupce Tongy.

Příbuzný zabijáka dinosaurů?

Vůbec nejzajímavější na nově objeveném kráteru však je, že je podle všeho zhruba stejně starý jako obří kráter Chicxulub, oba vznikly na hranici mezi obdobím křídy a paleogénu před 66 miliony let. Mohl být mezi těmito dvěma nějaký vztah? Vědci mají tři teorie.

První z nich je hypotéza, že mohly krátery vzniknout dopadem mateřského asteroidu, přičemž větší fragment měl za následek dopad Chicxulubu a menší úlomek, vědci mu přezdívají malá sestra, vytvořil kráter Nadir. Pokud je tomu skutečně tak, škodlivé účinky dopadu asteroidu Chicxulub mohly být umocněny druhým velkým nárazem, což by ještě zhoršilo závažnost hromadného vymírání.

Původní těleso se přitom mohlo rozpadnout tehdy, kdy se asteroid či kometa dostatečně přiblížily k Zemi a skrze natolik silné gravitační síly, aby objekt mohly roztrhnout. „I když je u asteroidu takové odtržení méně pravděpodobné, něco podobného se v roce 1994 stalo kometě Shoemaker-Levy 9, jejíž fragmenty se v průběhu několika dní srazily s Jupiterem," řekl Nicholson.

Neblahá předtucha pro dnešek

Další možností je takzvaná hypotéza malého bratrance, tedy teorie, že těleso, které vyhloubilo Nadir, mohlo být součástí déle trvající impaktní kupy vytvořené srážkou v pásu asteroidů dříve v historii sluneční soustavy. Srážka pak mohla do vnitřní sluneční soustavy poslat spršku asteroidů, které se mohly srazit se Zemí a dalšími vnitřními planetami po delší časové období, dokonce i v rámci milionu let.

Třetí teorií je pak pouhé dílo náhody. Podobná kolize asteroidu o velikosti Nadiru se podle vědců stává zhruba jednou za 700 tisíc let.

V tuto chvíli však zatím není možné potvrdit, zda kráter Nadir skutečně vznikl nárazem asteroidu. K tomu odborníci potřebují ještě fyzické vzorky ze dna kráteru.

„Konkrétně musíme identifikovat minerály, které mohou vzniknout pouze extrémními rázovými tlaky. Kvůli tomu jsme před nedávnem předložili návrh na vyvrtání kráteru prostřednictvím Mezinárodního programu pro objevování oceánů," upřesnil Nicholson.

Sluneční soustava v ohrožení. Po průletu hvězdy se může zhroutit, tvrdí vědci

Hypotézy malé sestry a malého bratrance lze otestovat pouze přesným datováním kráteru pomocí těchto vzorků a také hledáním dalších kráterů podobného stáří. Možná ještě důležitější je ale otázka, zda by se taková událost mohla stát v blízké budoucnosti.

Velikost asteroidu, který před desítkami milionů let zřejmě zasáhl planetu, je totiž velmi podobná asteroidu Bennu, který se momentálně nachází na oběžné dráze blízko Země. Právě tento asteroid je považován za jeden ze dvou nejnebezpečnějších objektů ve sluneční soustavě. Pravděpodobnost, že se v příštích stoletích srazí se Zemí, je 1 ku 1 750.