Choupenitch: Po olympiádě jsem byl chvíli popstar. Jednou se chci vydat na pouť

Jak jste se ocitl s pohárem na palubě?
Jediný let do Prahy, který mi vyhovoval, byl s nízkonákladovkou, a já už tak měl dvě zavazadla. Pohár jsem si musel vzít na palubu, tak jsem ho vezl na kolenou. Bylo to poměrně komické, protože cestovala spousta Čechů a ti se mě ptali a dívali se na mě, co se děje. Bizarní bylo už to, když jsem chodil po letišti s tím velkým pohárem, ale neměl jsem ho kam dát.

Valentu naplňuje televizní práce s dětmi. Je to srdcovka, říká olympijský vítěz

Jak se na vás tvářili na letišti?
Řekli mi, že jestli si chci trofej odvézt, musím ji vzít na palubu. Vzal jsem to s humorem. Bylo to komické, ale na druhou stranu se nebylo za co stydět. Pohár jsem neukradl, ale vyhrál. (úsměv)

Jak je pro vás cenná výhra v Paříži?
Turnaj hodnotím jako dost povedený. Byla to velká mezinárodní akce, kde startovali šermíři ze světové šestnáctky. Bylo to na velké úrovni. Došlo hodně lidí a líbila se mi organizace, která byla větší než na světovém poháru: velké obrazovky, komentátoři, maskoti, prezentace nejlepších šermířů. Zkrátka šlo o velký zážitek. Jsem rád, že jsem byl součástí.

A navíc jste porazil olympijského vítěze.
Nikdy jsem nad ním zatím nevyhrál, některé prohry byly těsné. Jsem rád, že se mi konečně povedlo porazit ho. Ale dobrých soupeřů bylo víc, nešlo jen o triumf nad olympijským vítězem. Je to skvělá zpětná vazba, ale úplně se k tomu neupínám. Jedu dál a budu pořádně trénovat, nejlepším tréninkem je zápas.

Doma jen tři dny za měsíc

Trénujete hodně, minule jste říkal, že kvůli tomu pořádně neslavíte ani Vánoce nebo Silvestr. Neleze vám to už někdy na nervy?
Ne, u šermu, když nemusím řešit věci okolo, si naopak nejvíc odpočinu. Někdy to vše člověka samozřejmě štve, ale to k tomu patří. Mně se strašně líbí hledat cestu s nekonečnými možnostmi, jak se zlepšovat a přijít k úspěchu. Čas ale strašně rychle valí dál a hodně cestuju, protože když se chci posouvat, musím trénovat s nejlepšími a jezdit za nimi do zahraničí.

Je to dost organizace. Teď jsem si třeba volal s trenérem a jen jsme řešili, jestli mám letenky na všechna místa.

Šermíř Alexander ChoupenitchZdroj: se svolením Tomáše Kříže

Unavuje vás cestování?
Nad tím takto uvažovat nesmíte. Jakmile začnu přemýšlet nad tím, že je to problém, bude to špatné. Těžší je to jen se spánkem. V lednu jsem byl doma asi pouze tři nebo čtyři dny. Člověk spí pořád na jiné posteli, jiném polštáři, takže se mi stává, že nemohu usnout. V novém prostředí si musím chvíli zvyknout, a když už si zvyknu, jedeme dál. Ale nestěžuju si. Je to náročné, ovšem cestování přináší mnoho zkušeností, které jinde nezískám.

Jak se vám změnil život poté, co jste před rokem a půl získal bronzovou medaili na olympiádě?
První týdny po olympiádě jsem si připadal jako popstar, hodně lidí mě zastavovalo, ale tohle trvalo jen krátce. Co se týče šermu, tak snad se taky zvýšilo povědomí o něm, ale to musí říct jiní. Já šermem žiju, takže tohle nedokážu moc posoudit. Stává se mi ale i teď, že mě někdo na ulici zastaví, obvykle když mám s sebou šermířskou tašku se svým jménem.

Hvězda nejsem, ale někdy si třeba zasloužím sochu na náměstí, vtipkuje Lehečka

Stal jste se atraktivnějším pro sponzory?
Dávám si záležet na tom, abych spolupracoval s partnery dlouhodobě a aby ze spolupráce měly radost obě strany. Navíc si myslím, že už to není jako dřív, třeba v roce 2008, kdy moc neexistovaly sociální sítě. Bylo to jednodušší. Když jste získal medaili na olympiádě, seřadil se za vámi zástup sponzorů. V této době od vás partneři očekávají čím dál víc, a tady můžeme narážet na to, co já můžu nabídnout časově a co taky chci udělat. Proto sázím na dlouhodobější partnerství.

V rapu si připomíná nějaké období

Jak se stavíte k sociálním sítím?
Určitě je neberu jako zlo. Považuju se pořád za mladého člověka a myslím, že je to součást toho, když jste profesionální sportovec. Je pro mě přirozené, že po závodě nahraju hlasovou zprávu pro média, stejně tak informuju o tom, co dělám, i na sociálních sítích. Přijde mi to jako přirozená součást práce a taky se na nich snažím být přirozený.

Věnujete se hudební tvorbě, konkrétněji rapu. Plánujete vydat nový kus?
Mám rozpracované věci. Píšu a nahrávám demo verze, kterou pustím, jak bude čas a hlavně, když budu cítit, že mám chuť s tím vyjít pro širokou veřejnost.

Jaké máte ohlasy na svou tvorbu?
To je spíš otázka na někoho jiného, ale ohlasy jsou různé. Jde o specifický styl, který někoho baví hodně a někoho míň. Pro mě je důležité, že to baví mě a užívám si písničky. Připomínají mi nějaké období, které jsem zrovna při nahrávání písniček prožíval.

Mäki zaběhla rekord. Na to, že jsem to právě dostala, jsem nadšená, smála se

Máte čas i na jiné zájmy?
Mám koníčky jako úplně normální člověk, není to tak, že bych žil jen šermem. Je sice pravda, že moc času nemám, protože dvakrát denně trénuju, ale rád sleduju videa, chodím na procházky, do sauny nebo si večer přečtu knížky. Hodně mě baví zvlášť ty cestovatelské.

Inspirují vás?
Když na to bude jednou konstelace, až skončím se šermem, rád bych se vydal na nějakou pouť. Asi ne, že bych objel svět na kole, ale určitě si chci užít cestování v jiném stylu, než jak cestuju teď. Jsem ale ještě pořád docela mladý a rozhodně končit nehodlám!

Za rok a půl se koná další olympiáda v Paříži. Myslíte už na ni?
V době sociálních sítí na ni myslíte, i když byste nejradši nechtěl. Každý den vám ji někdo připomene. Beru to tak, že je v dáli, spíš se snažím připravovat na jednotlivé turnaje.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
Jsme teď v bláznivém období, v následujících týdnech se koná Grand Prix v Turíně, pak v Káhiře, potom letíme do Koreje, pak máme Mexiko. V dubnu bude volněji, protože se koná mistrovství světa juniorů. Budu se ale připravovat, protože v červenci nás čeká mistrovství světa v Miláně.