Co říkáte na to, že se podařilo českým basketbalistům postoupit po 41 letech na olympiádu?
Neuvěřitelné, naprostá fantazie. Přitom téměř všichni odborníci viděli postupové šance jako nulové. A když budu upřímný, ani já jsem nevěřil. Přece jen kvalifikační skupina byla nabitá špičkovými mužstvy. O to je to, co kluci dokázali, cennější.
Češi po jasné porážce s Turky (70:87) postupně porazili Uruguay (80:79), domácí Kanadu (103:101 po prodloužení) a Řecko (97:72). Jak jste ty zápasy prožíval?
Ze začátku to byly strašné nervy. S Turky nám to nesedlo. S Uruguayí se i přes několik zbytečných chyb v závěru hráči navzájem podrželi a udrželi to. To, co pak předvedli s Kanadou, je něco neskutečného. Vždyť je vnímána po Americe jako nejsilnější tým, což dokazovalo osm hráčů z NBA.
Koncovka byla znovu infarktová…
To mi povídejte. Vždyť jsme to měli vlastně vyhrané, 44 vteřin před koncem jsme vedli o devět bodů. A najednou začalo prodloužení a my prohrávali o pět. V tu chvíli už jsem to neviděl vůbec dobře, přišlo mi, že je to na naši psychiku až příliš. Tým ukázal velkou sílu, obrovskou vůli, a ten zápas ještě otočil.
Před finálovým zápasem s Řeckem se mluvilo o tom, zda mužstvu nebudou chybět síly, a ono soupeře přejelo o 25 bodů…
Řekové, kteří mají velmi dobrý mančaft, ve třetí čtvrtině odpochodovali. Prohráli ji o 22 bodů a bylo hotovo. To suverénní vítězství završilo skvělou práci, kterou národní tým odvedl. Je to obrovský úspěch. Pro celou basketbalovou veřejnost a mladé hráče povzbuzení.
Zajímavostí je, že Čechy dovedl do Tokia izraelský trenér Ronen Ginzburg, který měl výborné výsledky i na posledním mistrovství světa…
Budu upřímný. Nebyl jsem příznivec toho, aby naši reprezentaci vedl zahraniční trenér. Nevěřil jsem tomu projektu. Obrovský klobouk dolů před ním. Národnímu družstvu vtiskl styl hry, se kterým dosahuje velkých úspěchů. Hodně práce odvádí také asistent Petr Czudek. Ten zná české hráče dokonale. To spojení prostě funguje.
Pod pěti kruhy se střetnou reprezentanti ve skupině s USA, Francií a Íránem. Jak vidíte šance na postup?
Američané budou mít jiné mužstvo než na mistrovství světa, kvalitnější. Francie je papírově také daleko silnější. Pokud ale vím, tak do osmifinále postoupí i dva nejlepší týmy ze třetích míst, což bychom mohli být právě my. Bude třeba porazit Írán a uhrát co nejpřijatelnější výsledky s Američany a Francií. Myslím, že zase můžeme příjemně překvapit.
Na olympiádě se český výběr představil naposledy v roce 1980 v Moskvě. Vy jste měl tehdy 33 let. Vzpomenete si, co jste tehdy dělal?
To už jsem trénoval Ostravu. Ta olympiáda v Moskvě byla ochuzena o některé elitní zahraniční týmy, hlavně ze zámoří. Byl to tam převážně jen východní blok. Sovětský svaz ani Jugoslávie ještě nebyli rozděleni na současné státy, které jsou mimochodem všechny výborné. O to je je to teď větší úspěch. Mám i jednu zajímavost.
Povídejte…
Teď po našem postupu jsem si hned vzpomněl na hráčskou kariéru a rok 1972. Tehdy jsem byl první náhradník na olympiádu v Mnichově. A tak to bohužel i zůstalo. Je to už skoro padesát let, ale mám to pořád v živé paměti.