Zpátky do práce! Česká jednička Petra Kvitová už znovu běhá po tenisových kurtech a v Prostějově piluje formu před blížícím se fedcupovým soubojem proti Francii.

„Nejen v tenise, ale i v každé jiné práci, když je člověk unavený, tak si vezme dovolenou," vysvětlovala čtvrtá hráčka světa, proč se na měsíc vytratila ze scény.

Kdy jste po pauze znovu začala s přípravou a jak se cítíte zpět v tréninku?

Minulé pondělí jsem začala s kondiční přípravou. Od čtvrtka s trenérem Davidem Kotyzou už hrajeme i tenis. Zatím jde všechno podle představ a doufám, že co nejdřív budu zase v té nejlepší formě, kterou můžu mít, a budu hrát zase soutěžní zápasy. Po psychické stránce je to o dost lepší, po té fyzické to ještě není stoprocentní, ale čas ještě mám. Budu se ho snažit využít na maximum a doufám, že co nejdřív se zase budu cítit co nejlépe.

První velká akce vás čeká v Ostravě. Jak se těšíte na fedcupový návrat?

Myslím, že lepší začátek jsem si po takové pauze nemohla přát. Hrát v Ostravě před domácím publikem Fed Cup, který mám ráda, mě vždycky nakopne. Snažím se tam hrát nejlepší tenis, který umím, takže doufám, že to bude dobrý začátek a nakopne mě zase na ty další turnaje.

Kdy jste cítila, že něco není v pořádku, a rozhodla se pro pauzu?

Když jsem začínala v prosinci přípravu, cítila jsem, jako by ta minulá sezona ani neskončila. Měla jsem asi dva týdny pauzu a začala jsem znovu trénovat. Vše probíhalo v pořádku, ale na turnaji v Sydney jsme si s trenérem sedli a snažila jsem se vysvětlit, co ve mně probíhá a jaké mám pocity. Byla jsem taková prázdná.

Byla to nejhorší krize, jakou jste v kariéře řešila?

Vše jsem přisuzovala spíš únavě, protože jsem začala spolupracovat s novým kondičním trenérem, který mi dal přes zimu zabrat. Alex Stober na mě nebyl úplně hodný (směje se). Fyzická únava tam zkrátka byla, ale to je normální. Nechtěla bych používat slovo krize, protože dny, kdy se opravdu nechce a tlačíte to přes vůli, jsou normální. Myslím, že to není jen v tenise, ale i v každé jiné práci. Když je člověk unavený, vezme si dovolenou. A to se stalo. Každá hráčka, která hraje na vrcholu, nějakou pauzu měla. Nemyslím, že jsem ojedinělý případ.

Objevila se u vás i myšlenka, že byste zahodila raketu a už třeba vůbec nehrála?

Až takhle daleko to nedošlo a jsem za to ráda. V tu chvíli jsem raketu zahodila a chvíli ji neviděla, ale po tenise by mi bylo smutno. Tenis mám ráda a vážím si toho, že nejsem zraněná a můžu dělat to, co mě baví. Myšlenka na konec tam nebyla.

Jak jste si užívala týdny bez tenisu?

Myslím, že to rozhodnutí, které jsme s týmem udělali, nebylo jednoduché. Strávila jsem nad tím dny a noci a tak zásadní věc jsem v kariéře ještě neudělala. Na druhou stranu týdny, kdy jsem měla volno, snad byly prospěšné. Opravdu jsem si je užila, nemyslela jsem na tenis, nemyslela jsem na sport a neměla jsem ani chuť nic moc dělat. Byl to spíš pasivní odpočinek.

Říkala jste, že jste se v lednu cítila jako na konci sezony. Jak jste na tom pocitově teď?

Teď jsem jako na začátku. Přijde mi trochu i počasí venku jako prosinec. Ale musím říct, že i během pauzy jsem se podívala, jak se holkám daří na turnajích. Neměla jsem nějaké výčitky svědomí, ani jsem neskuhrala, že bych tam chtěla být. Nedeptalo mě, že tam nehraju. Tohle byl taky asi jeden z dobrých signálů, že jsem odpočívala, teď zase začíná sezona a začíná Fed Cupem to je docela dobré.