Zatímco vloni byl v základní části druhým nejlepším střelcem týmu, letos toho jednadvacetiletý florbalista nestihl tolik, kolik by si představoval. V základní části 2013/2014 posbíral v 16 zápasech 5 bodů (0+5), v následném tažení v play-off pak přidal další 3 body (2+1).

„Letos jsem toho nenahrál tolik, kolik bych chtěl. Jelikož je florbal pořád amatérský sport, měl jsem i jiné pracovní povinnosti. Hrál jsem něco málo do doby, než byl Poháru mistrů, a pak jsem se do sestavy vracel až před play-off," řekl David Matúš, jenž pracuje v autodopravě a do patnácti let hrával v Lichnově také fotbal.

Základní část jste letos zakončili na čtvrtém místě. Jaká z vaší strany byla?

Určitě se nevyvíjela podle našich představ. Dlouho jsme se vyrovnávali s odchody hráčů. Po loňské úspěšné sezoně nám odešlo pět nebo šest hráčů do zahraničí, takže to bylo trošku budování nového týmu. Nějakou dobu trvalo, než si to všechno sedlo.

Po říjnové rezignaci trenéra Radomíra Mrázka nastoupil k týmu mladý trenér Michal Deus. Měnil nějak styl hry?

Víceméně ne. Michal Deus byl dlouhodobým trenérem juniorů a koncept je stejný. Hráči se na áčko připravují už od mladších kategorií. Jeho práce byla hlavně, co se týče motivace a nasazení. Navázali jsme na práci a koncept z minula.

Na podzim jste se ve Finsku zúčastnili Poháru mistrů. Se švédským IBF Falun jste prohráli 3:10, s finským SC Classic pak 0:9. Byly to velké lekce?

Pohár mistrů byl začátkem října, kdy sezona víceméně začínala, a chytl nás v nejhorší fázi sezony. S nejlepšími týmy na světě jsme dostali celkem dost gólů, a to nás nakoplo. Nic nám nefungovalo, a když to pak nešlo ani v české lize, věděli jsme, že je něco špatně. Musel přijít impuls v podobě nového trenéra a dalších věcí.

Ve čtvrtfinále play-off jste narazili na Brno a nakonec musel o postupujícím rozhodnout až sedmý zápas. Jak moc těžká byla tato série?

Sérii jsem si užil, protože to bylo až do konce vyrovnané. Brno hodně dobře bránilo a spoléhalo na brejky. I když jsme byli lepším týmem, nebyli jsme schopni dávat góly. Tahalo se to až do konce. Brno dokázalo v sérii třikrát vyhrát, ale myslím si, že kvalitu na to, aby nás vyřadilo, pořád nemá. Ještě budou muset chvíli potrénovat, protože to bylo možná počtvrté, kdy jsme je ve čtvrtfinále vyřadili vždycky my.

V semifinále přišla na řadu těžká šichta s Mladou Boleslaví. Prohrávali jste už 0:2 na zápasy, ale nakonec jste slavili postup do superfinále, když jste sérii otočili na 4:2. Věřili jste ještě v obrat?

Určitě jo. První dva zápasy se hrály v Mladé Boleslavi. První zápas byl vyrovnaný a ztratili jsme ho v nájezdech. Ve druhém jsme prohráli o gól a tak, jako oni dokázali srovnat v prvním zápase při hře v šesti, tak my jsme ve druhém zápase trefili pět sekund před koncem břevno. Ale věděli jsme, že můžeme jít dále, protože zápasy jsou absolutně vyrovnané. A pak se to povedlo. Doma jsme vyhráli dvakrát o gól a zlomilo se to v náš prospěch. Poslední zápas už jsme doma dotáhli k postupu.

Jak moc pro vás bylo důležité domácí prostředí?

Hodně. Doma jsme to zvládli a myslím si, že Mladou Boleslav to pak i trošku svazovalo. Mají tam i starší zkušené hráče, ale chybí jim taková ta vítězná mentalita. Mají tam hodně hvězdných hráčů, ale nedokážou to přenést na týmový úspěch.

I přes nepovedený vstup do sezony jste se opět podívali na superfinále v pražské O2 aréně, kdy o mistrovi rozhodoval jeden zápas. Navnadily vás svým vítězstvím vaše ženské kolegyně?

Trošku jsme si říkali, že když před námi ženy vyhrají, tak nás dostanou pod tlak, protože když už vyhrají ony, tak my pak musíme taky, jinak bychom to těžko skousávali (usměje se). Ale to byly spíše takové vtípky na odlehčení před zápasem. Co jsem se bavil s pár holkama poslední týden před superfinále, navzájem jsme se podporovali a chtěli jsme získat double. Jsme rádi, že to nakonec vyšlo.

Co tedy ve finále proti Tatranu rozhodlo?

Určitě to, že jsme se dostali do vedení 1:0. Tatran to měl v celém play-off strašně jednoduché. Neprohrál ani jeden zápas a do superfinále se dostal strašně jednoduše. Když pak narazil na naši obranu a zápas byl třetinu a půl bez branek, tak po našem gólu prostě museli odpovědět, a nešlo jim to.

My jsme pak přidali druhý gól a oni prostě nevěděli, co mají hrát. Nebyli připraveni hrát těžké a vyrovnané zápasy o gól až do konce, tak jako jsme se na to připravovali v předešlých sériích play-off my, a to rozhodlo.

Jak jste si užil atmosféru superfinále?

Je dobrá, ale já jsem pro to, aby se superfinále zrušilo a aby se hrálo finále na sérii. Říkám to už od té doby, co bylo superfinále zavedeno. Je tam třeba sice deset tisíc lidí, ale není to přímo atmosféra jako třeba na domácím zápase v naší hale, kam přijde 800 lidí. Je tam spíše takový ten šum a ruch. Hala je strašně velká a z těch deseti tisíc fandí aktivně třeba jenom pět set, a to je málo.

Finálové série mají tedy svoje kouzlo, že?

Určitě. Prostě je to marketingový tah vedení ČFBU (Česká florbalová unie), ale pro kluby to není extra výhodné.

Extraligový titul jste slavili s ženským týmem společně?

Holky se dívaly na náš zápas a pak jely domů vlakem, my jsme jeli autobusem. Klub nám hned po večerním finále rezervoval hospůdku v Ostravě. Samozřejmě jsme slavili už cestou v autobuse a kolem půlnoci jsme se dostali do Ostravy. A tam už byly i holky a pak se slavilo snad celý týden až do rána (usměje se). V pátek jsme pak měli autogramiádu v Nové Karolíně.

Co říkáte na to, že florbalisté Kopřivnice, kde hraje váš bratr a bratranec, spadli po roce z první ligy?

Byl jsem se tam podívat na tom posledním domácím zápase a přišlo mi to jakoby bez chuti, že sami nevěděli, jestli to vůbec chtějí udržet nebo ne. Je to škoda. Řada hráčů chce možná po sezoně skončit, takže se uvidí, jak bude vůbec tým v příští sezoně vypadat.

Už jste toho vyhrál poměrně dost. Jaká je vaše florbalová budoucnost?

(usměje se) No, vyhrál jsem toho dost, ale určitě bych chtěl ještě něco dokázat, protože letošní sezonu jsem trošku zaspal kvůli pracovním povinnostem, takže to nebylo vůbec ideální. S formou jsem se moc nepotkal, i když jsem hrál v play-off pravidelně v prvním útoku, měl jsem spíše defenzivní povinnosti.

Přes léto na sobě chci určitě daleko více pracovat. V práci už bych to měl mít taky lépe pořešené a příští sezonu chci co nejvíce hrát, zlepšovat se, a hlavně uspět třeba i na Poháru mistrů. Pevné datum začátku přípravy ještě není, ale očekávám, že budeme začínat zhruba v půlce června.