Novojičínský IHC dokázal nejprve v dlouhodobé části vyhrát svou prvoligovou divizní skupinu, díky čemuž se přímo kvalifikoval na finálový turnaj, který proběhl uplynulou sobotu a neděli v Poličce.

Novojičínští se na Svitavsku semkli a, i přes neúčast svých útočných es a extraligových hokejistů Daniela Vrdlovce s Davidem Ostřížkem, zvládli nástrahy finálového turnaje a zaslouženě slaví postup mezi extraligovou smetánku.

Vinou zranění pak nemohli do finálového turnaje zasáhnout ani Martin Toman s Vítem Ledererem. Po dramatickém závěru mohla nakonec propuknout na straně Novojičínských postupová euforie a historický úspěch klubu byl na světě.

„Je to nepopsatelný pocit. Poděkování za sezonu patří nejen hráčům a realizačnímu týmu v čele s panem Hruškou, ale i našim partnerům, kteří nás v tomto úspěchu podporovali. Podpora našich partnerů byla jedním z klíčových faktorů úspěchu.

Děkujeme za podporu městu Nový Jičín a pánům Pončíkovi, Janušovi, Tomanovi, Sedláčkovi, Uhlárovi, Myslíkovi a Mechovi," vyjádřil se hrající předseda IHC Nový Jičín Zbyněk Kubičík, jenž, spolu se spoluhráči Pavlem Zedníkem a Janem Bartkem, připomněl úspěšný finálový turnaj, na kterém se bojovalo o jedinou vstupenku do extraligy.

Museli jste před odjezdem vinou absencí trošku přehodnotit cíle?

ZK: Když jsme se v pátek dozvěděli, že jedeme bez Ostrého (Ostřížka) a Vrdly (Vrdlovce), a věděli jsme, že v sobotu ještě nebude Uhlík (Uhlár), tak jsme tušili, že nás nečeká nic lehkého. I když letošní sezona byla poněkud specifická. Mančaft už byl schopný porazit kohokoliv i bez Ostřížka a Vrdlovce, na kterých to v předchozích letech výrazně stálo. Cílem bylo udržet se po sobotě ve hře. Na rovinu musím říct, že jsem nečekal, že můžeme v takové sestavě uspět.

PZ: Ty jsi nám nevěřil? Si děláš srandu ne? (smích)

Jak moc těžký byl první zápas proti Chrudimi?

ZK: V radě starších jsme se domluvili, že pojedeme s předstihem, ať se stihneme ubytovat. Prostě aby to mělo nějaký režim. Šli jsme na první střídání a hned jsme tekli. Takže než jsme se seznámili s plochou, která byla výborná, tak se nás asi všichni přestali bát. Ale každý gól, který jsme v tom utkání dostali, byl strašně laciný. Měli jsme velký problém dát branku a trápili jsme se. Utekli jsme pak na 6:4 a zápas už jsme si pohlídali. Chrudim ale měla svou kvalitu.

V sobotním večerním utkání jste rozstříleli Třebechovice. Nabudila vás úvodní výhra?

PZ: Nejdůležitější byl opravdu první zápas. Rozhodl o tom, jak to s námi bude dále. Třebechovice byly ve skupině nejslabší. Sice ze začátku chvíli tlačily, ale my jsme měli obecně první střídání horší. Aspoň tedy naše lajna. Ale až na finále, kde jsme měli první střídání výjimečně dobré. Po pěti minutách se hra obrátila z nuly na sto a víceméně jsme je přejeli a už jsme jim nic nedovolili. Hráli jsme dobře zezadu a soupeř neměl prakticky z čeho dát gól.

V neděli dopoledne jste končili skupinu soubojem proti pardubické rezervě. Jaký to byl soupeř?

JB: Pardubice se sešly v sedmi lidech, takže se dá říct, že byly trošku vytuhlé a už to na nich šlo vidět. Byli to všechno starší, zkušenější hráči.

ZK: Myslím si, že by tam Honza našel spoustu otců (smích). Věděli jsme, že jsou hodně zkušení a hrají in-line x let. Zápas dostal jednoznačný průběh až ve druhé půlce utkání, kdy už fyzicky nestíhali. Ale třeba s Třebechovicemi jsme byli, na rozdíl od zápasu s Pardubicemi, poctiví až do konce, tedy až do deseti večer, kdy zápas končil.

PZ: A navíc střelecky zazářil Brynza (Daniel Brynecký) (úsměv).

ZK: Je to tak. Asi jsme mu našli novou pozici.

PZ: Připadalo mi, že měli větší bránu. Brynza se hodně hecuje s Adamem Uhlárem, a když vyrovnal jeho rekord, tak Adama telefonát od něj určitě nepotěšil. (smích). Měli jsme ale určitě nejvyrovnanější tým. Plzeň třeba měla dva, tři borce. Obzvláště jeden, Sedláček, který hraje extraligu nebo první ligu, byl hodně našlapaný. Ale zbytek byli normální kluci.

Věděli jste tedy, co můžete od Plzně čekat?

PZ: Už jsme s nimi hráli rok předtím a viděli jsme je i v zápase s Litomyšlí. To byl in-line nahoru, dolů. Finále jsme hráli poctivě zezadu, na což oni asi nebyli až tak zvyklí. Těžko se k nám vůbec dostávali.

Bylo finále hodně taktické?

JB: Chtěli jsme si to pohlídat odzadu. To bylo nejdůležitější a musím říct, že nás hodně podržel Geboš v bráně. Oni měli střely z dálky a k dorážkám se nedostávali skoro vůbec. My jsme měli štěstí, že jsme dali první gól, který nám určitě pomohl. Vůbec jsme se pak netlačili zbytečně do brejků, protože to nemělo smysl. Pak jsme ještě přidali druhý gól, ale hned nato jsme bohužel inkasovali.

V závěru jste museli jít do oslabení. Jak vzpomínáte na poslední minuty?

PZ: Adamovi Uhlárovi ujel puk, otočil se dozadu, což není jeho silná stránka, a bylo to. Najednou byl bez puku a přišlo seknutí. Takže odvolali gólmana a hráli 5 na 3.

ZK: Výhoda byla, že asi dvacet vteřin do konce jim ujel puk za červenou, takže museli vyjet, a to nahnalo nějaké vteřiny. Při té přesilovce jsme ale výborně bránili a nepustili jsme je mezi kruhy. Za celý turnaj jsme snad nedostali jediný gól z rychlého brejku.

PZ: Mně se zdálo, že měli něco nacvičené, ale my jsme to dobře rozestavili.

ZK: Ve finále jsme to v poslední čtvrtce stáhli na dvě lajny, i když Peťa Gilar měl menší problémy. Asi ví, o čem mluvíme (smích). Porážka ve finále byla jejich první v celé sezoně.

Jak jste trávili pauzy mezi jednotlivými zápasy?

PZ: Já bych rád řekl to, co vždycky říkají reprezentanti, že jsme hráli play-station, zašli jsme si na masáž, kafíčko a tak dále (smích), ale ne. Vždycky jsme si šli jenom lehnout a sledovali jsme MS ve fotbale.

ZK: Bylo super, že to bylo pět minut chůze od stadionu. Dali jsme si po tom večerním zápase večeři, nějaké pivo a přistoupili jsme k tomu zodpovědně, protože jsme věděli, o co hrajeme. V týmu máme ještě dva hokejově perspektivní kluky, kteří to brali ještě zodpovědněji a zůstali na pokoji (úsměv).

Jak probíhaly následné oslavy?

PZ: Úplně jsem nás neodepisoval, protože když jsem viděl ostatní týmy, tak jsem věděl, že i v oslabené sestavě máme šanci. Naše hra se mi zdála nyní zodpovědnější. Obrana byla základ a myslím si, že v obranné fázi jsme na turnaji neměli konkurenci. Co se týče oslav, tak jsme neměli nic nachystaného. Někteří si vzali na pondělí volno, ale přijeli jsme pozdě a sešla se nás asi půlka týmu. Bylo to takové poklidnější.

ZK: Nyní v pátek (včera) to bude větší oslava, kde to zakončíme u našeho druhého brankáře. Kluci, kteří nebyli na finále, ještě dostanou medaile.

Pro vás, Honzo, se jednalo o první sezonu v dresu IHC Nový Jičín. Jaká byla?

JB: Byla to velká zodpovědnost. Na finálový turnaj jsem se těšil, protože to bylo ukončení sezony, takže jsem chtěl strašně moc vyhrát. Kluci mají dobrou partu, nerozdělují to na starší a mladší, a to se vždycky lépe hraje, když jsme spolu s Honzou Zahradníčkem nejmladší členové. Je to pro příště určitě dobrá zkušenost.

Jaké jsou vaše nejbližší hokejové ambice?

JB: Trénuji za starší dorost v Třinci a letos mám za cíl dostat se i do juniorů, a třeba se tam i prosadit. Honza Zahradníček už je junior. V Třinci mě trénuje pan trenér Mucha s panem Čečotkou a juniorku vede pan Juřík s panem Machem. Z Nového Jičína je se mnou v týmu ještě Matěj Bartoň a pak i kluci z Kopřivnice. V reprezentaci jsem nyní braný jako náhradník, takže tam na sobě musím taky zapracovat a ještě mě čeká velký kus práce. Není to snadné, je už to přece jenom reprezentační osmnáctka, takže ten kádr se zužuje a je čím dál kvalitnější.

V loňské sezoně se za Nový Jičín představili na střídavý start někteří odchovanci. Bude to i váš případ?

JB: Těžko říct. To jsem ještě vůbec neřešil. Vím jenom, že ze staršího dorostu nás moc nepouštějí, spíše až z juniorů. Pro mě je teď ale hlavní odehrát si svoje v Třinci.

Co pro IHC Nový Jičín znamená, že bude hrát extraligu?

ZK: Znamená to velkou zodpovědnost. V užší skupině lidí uvažujeme, že bychom, díky dobré zkušenosti s tím, že jsme letos vzali do týmu mladé kluky Honzu Bartka s Honzou Zahradníčkem, zkusili udělat juniorský tým, protože v novojičínské amatérské lize hraje dost mladších kluků. Takže uvažujeme, že bychom přihlásili extraligu juniorů, na kterou máme právo, abychom měli nějakou základnu.

Náklady na extraligu budou pro nás taky větší, takže to nejsme schopni bez pomoci realizovat. Už teď se mi hlásí hráči, že by tady chtěli hrát extraligu. Ale do týmu určitě nechceme moc zasahovat, protože jsme šli do finále s tím, že v té sestavě, v jaké jsme si to vybojovali, si extraligu chceme i zahrát. Cílem bude jednoznačně záchrana.

V čem jsou hlavní rozdíly mezi první ligou a extraligou?

ZK: Rychlost, technika. A je třeba si uvědomit, že budeme hrát proti spoustě kluků, kteří už si vyzkoušeli reprezentaci nebo hrají extraligu nebo první ligu v hokeji. Budeme hrát proti týmům jako Zlín, Brno, Olomouc nebo Uherský Brod, kde hraje asi pět slovenských reprezentantů.

PZ: Kdybychom náhodou sestoupili, další rok bychom jeli zase na postup. Ale chceme extraligu zachránit, aby se tady hrála delší čas.

„Poslední minuta byla strašně dlouhá," vzpomíná Kamil Gebauer

Kamil Gebauer

Na poslední chvíli se novojičínští in-line hokejisté dozvídali, že na finálový turnaj odcestují bez svých extraligových hvězd Daniela Vrdlovce a Davida Ostřížka.

„Nakonec jsme tam jeli s tím, že tam nebudeme chtít udělat ostudu. Ale myslím si, že nám to nakonec prospělo, protože se celý tým semknul a kluci hráli fantasticky odzadu, a nakonec jsme dali i nějaké góly. První výhra byla hodně důležitá," vracel se k soubojům na Svitavsku gólman IHC Nový Jičín Kamil Gebauer, který byl na finále proti západočechům připraven.

„Sledovali jsme je v sobotu i v neděli. Věděli jsme, co nás čeká. Řekli jsme si, že budeme dobře bránit, a že to zkusíme vyhrát třeba na jeden gól, což se nakonec málem stalo. Naše obrana byla ve finále opravdu super. Závěrečná minuta při soupeřově power-play ale byla strašně dlouhá. Nakonec to byla obrovská euforie a neuvěřitelný úspěch," řekl zkušený brankář.

„Vteřiny po závěrečné siréně si ani moc nepamatuju, protože na mě všichni naskákali. Ale byl to nádherný pocit," dodal s úsměvem, v srpnu pětatřicetiletý, gólman.