Až do letošní sezony přitom talentovaný házenkář nastupoval v třetí nejvyšší soutěži za Bohunice či Ostopovice. Letos však v Kopřivnici Polcar naznačil svůj potenciál, když v 21 zápasech nastřílel 29 branek. To nejlepší si pak nechal na samotný závěr, v duelu o páté místo nastřílel Zubří šest gólů. „To se mi sice povedlo, ale mrzí mě, že jsme dvojzápas nezvládli,“ podotýká borec, který by měl v Kopřivnici působit i v příští sezoně.

Honzo, jak z individuálního hlediska hodnotíte svou první extraligovou sezonu?
Pro mě byla jednoznačně zlomovou v kariéře. V Kopřivnici jsem sice už dva roky, ale letos to bylo poprvé, kdy jsem nějakým způsobem zasáhl do hry. Musím ji určitě hodnotit pozitivně, hlavně závěr, kdy jsem dostával celkem dost prostoru.

Až do letošní sezony jste hrával až třetí nejvyšší soutěž. Trvalo vám, než jste si na vyšší tempo zvykl?
Popravdě si na to ještě pořád zvykám (úsměv). Kvůli covidu a s ním spojeným problémům jsem celkem dlouho nehrál, situace nebyla jednoduchá. I kvůli tomu to celé trvá trošku déle. Pomalu se to lepší, ale mezi druhou ligou a extraligou je velký rozdíl, to je jasné.

Co vám zezačátku dělalo problémy? Největší rozdíl je, předpokládám, v taktice a individuální kvalitě hráčů…
Je to tak. V extralize vesměs zápasy nejsou rozhodnuty dříve než v padesáté minutě, hraje se hlavně až posledních deset minut. Všechno je na vyšší úrovni, ať už se jedná o tvrdost nebo umění hráčů. Moc se to ani nedá srovnávat.

Pravidelně nastupovat jste začal v listopadu, tedy v době, kdy se Kopřivnici moc nedařilo. O to těžší asi bylo do rozjetého vlaku naskočit, že?
V té době se nám nedařilo, situace nebyla jednoduchá. Já jsem asi dostal šanci proto, že se zkoušelo už všechno možné, aby se porážky zastavily (smích). Prostě se něco muselo změnit. Ani nálada v týmu nebyla nejlepší. Po šesti kolech jsme byli na prvním místě, prohráli jsme jediný zápas a pak se přestalo dařit. Byl to pro nás velký šok.

Zanechalo na vás stopy přerušení soutěže kvůli covidu?
Může to být jedna z těch příčin, proč se nám tak nedařilo.

Ke konci základní části se však výsledky začaly zlepšovat, důležitá byla výhra se Zubřím. Začali jste si zase více věřit?
Řekli jsme si, že zase musíme hrát naší házenou, která nás samotné bude bavit. Byl na nás sice nějaký tlak, ale řekli jsme si, že si ho nesmíme připustit k tělu. Zase jsme se hrou začali bavit a šlo to vidět i na příznivých výsledcích. Dostali jsme se zase na správnou vlnu.

Jak jste viděl čtvrtfinálovou sérii s Plzní? Ta byla jednoznačným favoritem, procházku růžovým sadem jste ji ale rozhodně nepřipravili…
V Plzni jsme oba dva zápasy prohráli, v tom prvním jsme hráli dobře padesát minut, ale pak jsme nějak odpadli. Doma už jsme potom hráli vabank, buď vypadneme hned, nebo se to pokusíme celé zvrátit, což se nám povedlo v prvním zápase. V televizi jsme udělali povedený obrat, prohrávali jsme dvanáct minut před koncem asi o osm gólů. Druhý domácí zápas byl hodně smolný, vypadli jsme na sedmičky. Brali jsme to v tu chvíli jako zklamání, na pátý zápas v Plzni jsme si věřili, ale holt to takto dopadlo. Nemáme se za co stydět.

Zastavme se ještě u třetího zápasu. Vy jste už někdy podobnou otočku zažil?
Upřímně? Vůbec. Když to bylo o osm branek, seděl jsem na střídačce a říkal jsem si, že přece nemůžeme prohrát o tolik. Najednou jsme ale začali stahovat a potom jsme byli na nich. Řekli jsme si, že to prostě dotáhneme a vyšlo to. Pro mě to je nezapomenutelný zážitek, jen je škoda, že u toho nemohli být fanoušci.

Vy jste hodně prostoru dostal v následných bojích o umístění, vrcholem pak bylo šest branek v zápase se Zubřím…
Byl jsem rád, že jsem si mohl zahrát více minut, prostor jsem dostal. Myslím si, že to celkem vyšlo. Mých šest branek bylo takovou třešničkou, i když si pamatuju, že mi první poločas vůbec nevyšel. Šel jsem dvakrát na hřiště a dvakrát jsem fauloval za dvě minuty. Chtěl jsem to odčinit, takže jsem se ve druhém poločase snažil o to víc. Naštěstí to tam padalo. Jen mě trochu mrzí, že jsme neuhráli konečné páté místo, což bylo po vypadnutí s Plzní naším cílem.

Jak to vypadá s vaší budoucností? Uvidíme vás ve žlutomodrém dresu i v příští sezoně?
Budu pokračovat, má smlouva je tříletá. Jsem tady spokojený, nemám důvod někam odcházet. V příštím roce bych se zase chtěl v týmu posunout a porvat se o místo v základu a být jedním ze stěžejních hráčů. Snad se to povede.