Kvitovi odletěli do Anglie na tenisový zápas a krátce po něm se vraceli domů. Petru viděli pouze na kurtu a pak ještě krátký okamžik.

„Když dohrála, tak měla nějaké povinnosti. Akorát, když jsme odcházeli, tak manželka uslyšela ze strany nějaký hluk. U bočního vchodu, kudy přichází vévodkyně, vyšla Petra. Ani nevím, jestli vůbec maminku viděla. Ta ji stihla akorát vyfotit. Tam se normální člověk ani nedostane.

Až později jsme se bavili telefonicky,“ vylíčil chvíle po zápase Jiří Kvita.

Finále neprohrává

Když Petra zvítězila ve wimbledonském semifinále, Jiří Kvita řekl bez váhání, že jeho dcera vyhraje i finále. „Já jsem to tak cítil. Říkali jsme si, že ve finále neprohrává. Minule sice prohrála s Bartoliovou, ale tenkrát hrála dva zápasy v jeden den. A v závěru jí chybělo štěstíčko, kdy prase rozhodlo, že prohrávala pět ku šesti. Mohlo to být i opačně. Ale možná, že je i dobře, že ten turnaj nevyhrála… Těžko dnes hodnotit,“ přemýšlel nahlas Kvita a ihned dodal, že ve vítězství Petry proti Marii Šarapovové opravdu věřil.

„A v tom zápase bylo vidět, že i když udělala pár chyb, tak byla hodně v pohodě. Větší strach jsem měl předtím, z Azarenkové,“ dodal.

I když tentokrát si rodiče Petry Kvitové televizní kameramani nespletli jako loni, novináři je nechávali v klidu. V Anglii ani neměli moc času. „Akorát jsme si dali pivečko na oslavu a pak už jsme spěchali na letiště. V půl osmé jsme letěli domů. Po cestě už nám volali, že nás doma čekají v hospůdce, kousek od našeho domu. Tak jsme tam asi od tří nějakou dobu pobyli, pokecali a pak už jsme šli spát,“ připomněl návrat domů.

Jiří Kvita stál u tenisových začátků své dcery Petry a vedl ji jako trenér dlouhá léta. Její světový úspěch chápe jako velkou satisfakci. „Mám z toho, samozřejmě velkou radost. Člověk ví, že to nedělal zbytečně, i když jsem nečekal, že zažiji právě toto,“ vyznal se Kvita a vzápětí podotknul:

„Přišlo to moc brzy. Ale věřím, že to Peťa ukočíruje“.