Po životních peripetiích se před pár lety úplně z Frenštátu pod Radhoštěm, kde žil, vytratil. Nyní jej tam široká veřejnost mohla spatřit při medailovém ceremoniálu olympiády dětí a mládeže. O sobě i skokanském sportu hovoří Jiří Parma.

Kde teď žijete?

Odstěhoval jsem se do Jeseníku. Bydlím v Ostružné s přítelkyní v hotelu Park. Je to devět set metrů od Ramzovského sedla. Do loňského roku tam byla největší sjezdovka v Jeseníkách.

A mohu vědět, co děláte?

Společně s přítelkyní se staráme o provoz hotelu.

Takže sport už zcela vymizel z vašeho života?

To zase ne. Jsem pořád rozhodčí, technický delegát, takže jednou dvakrát za sezonu se na závody dostanu.

Skoky na lyžích sledujete?

No jistě. Sleduji. Myslím si, že našim klukům se teď docela daří, ale chtělo by to ještě, aby byl ten čtvrtý trochu lepší, aby i to družstvo bylo silnější. Ale i tak si myslím, že zaslouží pochvalu. Na Intersportturné zaskákali dobře a pokračují pěkně i teď.

Neláká vás vrátit se ke skokům třeba jako trenér?

Na to už je pozdě. Já mám téměř padesát let a dobře na deset let jsem z toho vypadl.

Do Frenštátu pod Radhoštěm se ještě někdy podíváte?

Jezdívám tam za maminkou, v létě jsem tady byl dvakrát na dětských závodech. Takže jezdívám.

A s bývalými skokany se někdy setkáváte?

Bohužel naposledy to bylo teď na pohřbu Jiřího Rašky. Ale jo, potkáváme se i jinak. Minule v Harrachově, když jsem byl s Pavlem Plocem, tak tam byl třeba i Dalibor Motejlek. Takže občas se sejdeme.