VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šestinásobný vítěz Rallye Paříž-Dakar: Už jsem si těch snů splnil hodně

/ROZHOVOR/ Všude na světě je krásně, ale nejkrásnější to je kolem chalupy, říká Karel Loprais, šestinásobný vítěz Rallye Paříž-Dakar.

25.12.2016
SDÍLEJ:

ROZHOVORY pro média jsou součástí života Karla Lopraise. Foto: Deník/Ivan Pavelek

Je šestinásobným vítězem Rallye Paříž-Dakar a poté, co skončil šestý v absolutním pořadí tohoto závodu, dostal přezdívku Monsieur Dakar.

Letos se zúčastnil projektu Sen o Dakaru a také vernisáže výstavy fotografií, která při putování Afrikou k Růžovému jezeru v Senegalu a do dalších míst vznikla.

O svých začátcích v této náročné soutěži a trochu i sobě hovoří Karel Loprais i v tomto rozhovoru pro Deník.

Vraťme se k úplným začátkům, což je více než třicet let.
Jedenatřicet.

Vy jste v té době byl tovární jezdec Tatry Kopřivnice. Jak k tomu došlo, že se firma rozhodla vyslat tatrovku na Dakar?
Tatra měla své zastoupení ve Francii a pan Strager, který Tatru zastupoval, chtěl, aby se ta naše auta prosadila. I proto, že rallye startovala v Paříži. Nabídli to LIAZu i Tatře, jenže zatímco Liazka měla auto v podstatě sériové, Tatra začínala nově sérii T 815. Takže proto jela až později.

Jak jste se k tomu dostal konkrétně Vy? Přišli za Vámi a řekli: Pojedeš! Nebo jste se handrkovali o to, kdo pojede? Nebo naopak někdo nechtěl jet?
Zájem byl tehdy velký, ale Tatra to organizovala a vybírala řidiče z vlastních řad. To auto bylo nově vyráběné, takže Tatra chtěla, aby s ním jeli lidé, kteří ho znají už z dob prototypu a v podstatě první čtyři řidiči byli řidiči ze zkušebny.

Byla to tehdy velká neznámá a asi jste nevěděli vůbec do čeho jdete. Testovala se ta auta někde?
To jsme opravdu nevěděli, do čeho jdeme. V té době ještě nebyl polygon, teprve se začínal dělat. Takže jsme to testovali různě – na jižní Moravě v oblasti Hodonína, v oblasti Bzence, kde jsou pískovny, jsme zkoušeli, jak se auto bude chovat v písku. Tam je pískovna, která má délku možná dva kilometry, a hlavně jsou tam patra odtěženého písku. A my jsme se snažili z těch pater jezdit dolů To byla jediná příležitost, kde jsme měli možnost to testovat.

Tak to muselo být dobrodružné…
No to bylo, někdy až moc.

V rallye Paříž-Dakaru máte za sebou hodně úspěchů. Vzpomínáte na některý ročník, jako že byl pro vás úplně ten nejlepší?
Bylo jich určitě několik. Samozřejmě, že mezi ně řadím první vítězství. To bylo něco úžasného, když se nám podařilo porazit zbytek světa. Pak to bylo vítězství v roce 1994, kdy se startovalo v Paříži a cíl byl rovněž v Paříži. To bylo Paříž-Dakar-Paříž a bylo to jedinkrát, kdy jsme dojeli s auty domů. Tam jsme v podstatě s kamionem obsadili celkově šesté místo. Dodneška to nikdo nepřekonal, takže jsme rádi, že se nám to podařilo. Byl to hodně dobrý závod. Ale jsou i další, třeba v roce 1998, kdy jsme dostali nové auto, s tím jsme vyhráli taky. Je to vlastně nejslavnější auto, které tam kdy bylo. Hovořím o té Pumě, kterou máme doma. Jeli jsme s ní čtyři závody a z nich jsme tři vyhráli a jednou jsme byli druzí. Takže to je zase nejúspěšnější auto v celé historii Dakaru.

Když se člověk veze na té vítězné vlně, přijde v tom týmu nějaká krize? Taková ponorková nemoc?
V ponorce jsme naštěstí nebyli, byli jsme v kabině a věděli jsme jeden o druhém, co od něj můžeme čekat. Navíc, když se zastavilo v cíli, tak bylo mnoho jiných týmů a mnoho jiných lidí, s nimiž jsme se mohli bavit. Nebylo to tak, že bychom byli třeba třicet dnů izolovaní a neměli bychom s kým promluvit.

Napadá mě, že jste se potkávali s mnoha lidmi a vy ten Dakar pořád nějak navštěvujete i teď, jestli tam vznikla třeba taková přátelství, že se i po letech rádi vidíte.
Přátelství existovala spíše během závodu. Bylo to v tom, že jsme o sobě věděli, věděli jsme za kým můžeme přijít třeba požádat o pomoc. Ale po skončení závodu, během další doby v roce, jsme se neviděli.

Jel jste i ten náhradní Dakar v Jižní Americe?
Skončil jsem před deseti lety. Můj poslední závod byl v roce 2006, tehdy jel se mnou poprvé Aleš. Jako navigátor. Pak si Aleš sedl místo mě za volant a jel s ním Petr Gilar. To byl poslední Dakar, který se jel v Africe. Takže Aleš jel jeden Dakar v Africe a zbytek už v Jižní Americe.

Dakar určitě sledujete pořád…
Sleduji. Byl jsem i párkrát v té Jižní Americe, ale s novinářským autem, už jsem nezávodil.

Takže je asi těžké posuzovat co je těžší, jestli Afrika nebo Jižní Amerika.

Tak dá se to posoudit. Afrika je rozlehlá, jsou tam velké plochy, civilizace daleko. Kdežto v té Jižní Americe jsou třeba vybavené benzinové pumpy přímo u trasy. Když člověk vjede do nějaké vesnice, najde tam obchůdek nebo hospodu, dá se tam zastavit, což v Africe nejde. A pak taky jsou tam rozdílné teploty. V Africe je mnohem příznivější klima. V té Jižní Americe je někdy přes den i padesát stupňů.

Radil jste synovci Alešovi v počátcích jeho působení na dakarské rallye?
Když se mnou jel Aleš jako navigátor, tak hodně věcí pochytil. On na ty závody jezdil už dříve jako pozorovatel, dívat se a učit se. Samozřejmě, že nějaké rady jsem mu dával, ale jinak ti mladí dnes jsou daleko preciznější. Na autě se vymakalo hodně věcí i díky Alešovi, tlumení, a další věci, které tomu autu pomohly.

Ještě do toho dění kolem rallye nějak zasahujete nebo už vůbec?
Ne. To si všechno řeší Aleš. Tam je potřeba obchodních jednání a všechno, co je třeba, si řeší sám. Jednak mluví perfektně anglicky a taky si udržuje kontakty.

Co teď děláte?
Užívám si důchodu. A občas se svezu s kluky na nějaké testování.

Byl jste při vzniku projektu Sen o Dakaru. Máte ještě nějaký sen, kam byste se chtěl podívat?
Už jsem si těch snů splnil hodně. Všude na světě je krásně, ale já říkám, že nejkrásnější to je kolem chalupy. Máme tady tolik nádherných míst a nevíme o nich, nebo o nich víme, ale neměli jsme čas je navštívit.

Karel LopraisNarodil se 4. března v Ostravě, v roce 1967 nastoupil do kopřivnické automobilky Tatra, kde se vypracoval na zkušebního řidiče. Je ženatý, má dva syny a s manželkou žije ve Frenštátě pod Radhoštěm.
V roce 1986 vyrazil poprvé s Tatrou 815 na Rallye Paříž Dakar, čímž začala jeho slavná závodnická éra. Aktivně se zúčastnil rovněž Rallye Paříž-Peking či Desert Challenge v Dubaji, ale dakarská rallye z něj udělala jednu z legend tohoto slavného závodu.
Již při prvním staru s Tatrou 6x6 měl velice blízko ke stupňům vítězů, ale kvůli trati zablokované auty zapadlými v bahně, které jeho posádka pomáhala vyprostit, přijeli pozdě na start poslední etapy a čekala je diskvalifikace. V té době byla Lopraisova posádka na 2. místě. Hned v dalším ročníku se spolujezdci Radkem Stachurou a Jaroslavem Krpcem skončili druzí, v následujícím roce již Karel Loprais slavil s Radkem Stachurou a Tomášem Mückem první vítězství.
Karel Loprais jel celkově 19 ročníků Rallye Paříž-Dakar a pouze čtyřikrát nedokončil. Šestkrát zvítězil, čtyřikrát byl druhý a jednou třetí. Dvakrát skončil těsně pod stupni vítězů. Legendární přezdívku Monsieur Dakar dostal v roce 1994, kdy nejenže dosáhl svého 2. vítězství v kategorii kamionů, ale v celkovém hodnocení automobily-kamiony skončil na 6. místě, což doposud nikdo nepřekonal.
Legendární závodník několikrát získal Zlatý volant ve své kategorii a v roce 2007 obdržel Zlatý volant za celoživotní přínos motoristickému sportu. Byl také zvolen českým motoristickým sportovcem století.
Třicet let od své premiéry na dakarské rallye se Karel Loprais podíval k Růžovému jezeru v Senegalu, kde závod končíval, znovu. A to jako jeden z členů projektu Sen o Dakaru.

Autor: Ivan Pavelek

25.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Ostatní lakýrníci a natěrači (kromě stavebních) 17 500 Kč

Ostatní lakýrníci a natěrači (kromě stavebních) Lakýrník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Z:26.10.2017.A:17.7.2018. Místo výkonu práce Fulnek. Naše požadavky: spolehlivost, pečlivost, zkušenosti s mokrým lakováním, praxe na lakovně výhodou. Nabízíme: nadstandartní mzdové ohodnocení v závislosti na vykonané práci. Příspěvek na stravování. V případě zájmu zašlete strukturovaný životopis na výše uvedený e-mail.. Pracoviště: Nordic steel s.r.o., Masarykova, č.p. 428, 742 45 Fulnek 1. Informace: Petra Sokolová, +420 730 155 057.

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 120 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů), pomocní kuchaři Kuchař/ka. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 120 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: z: 11.4.2018, a: 17.7.2018 zájem o občany z jiného státu EU, Osobní kontakt: Út, Čt od 11-15 hod na recepci hotelu. Pracoviště: Šmíragroup, a.s. - štramberk, Náměstí, č.p. 7, 742 66 Štramberk. Informace: Petr Viktorýn, +420 601 500 120.

Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 21 500 Kč

Svářeči Svářeč CO2. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 21500 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: z: 30.5.2017,a:17.7.2018., Místo vhodné i pro zaměstnaneckou kartu., , Inf.:osobní kontakt vždy ve středu v 9:00 hodin., Požadavky: platný průkaz CO2 ZK 135.1, čtení technických výkresů, praxe, Inf.:schůzka po předchozí tel. dohodě. Pracoviště: Baze alfa, s.r.o., 742 45 Fulnek 1. Informace: Miroslav Štrbák ml., +420 605 527 275.

Výroba - Výroba Montážní dělník 21 750 Kč

Montéři kovových konstrukcí Montéři kovových konstrukcí. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 21750 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Z:18.7.2018. Místo výkonu práce Velké Albrechtice., Místo vhodné i pro zaměstnaneckou kartu., , Fyzicky náročná práce. Zaměstnanecké výhody: Možnost ubytování, dovolená navíc, stravenky., Osobní kontakt po předchozí telefonické domluvě.. Pracoviště: Perso - mb s.r.o. - pracoviště velké albrechtice, 742 91 Velké Albrechtice. Informace: Zdeněk Štika, +420 736 480 049.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Silné deště zvedly hladiny řek a přehrad, nezpůsobily ale větší škody

Ilustrační foto.

Novojičínsko: Podvodník si přišel na pořádný balík

Usmrcené oči Berouskových tygrů a širý, černý lán: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve středu 18. července 2018.

V Beskydech silně prší, meteorologové vydali varování

Výstrahu v podobě extrémního stupně nebezpečí kvůli vydatným dešťům vydal Český hydrometeorologický ústav, a to pro okres Frýdek-Místek.

Pro středoškoláky mladší 18 let je nabídka brigád mizivá

I když je polovina července a zájem středoškoláků o brigády je obrovský, jen málokdo z nich bývá úspěšný. Firmy totiž až na výjimky brigádníky mladší 18 let téměř nevyužívají.

Prší, ale lesy jsou prázdné. Hřiby mají přestávku

Aktuální déšť a teplé počasí láká houbaře vyrazit do lesů. Žádné velkolepé úlovky ale očekávat nelze. V červenci si podle odborníků dává příroda s hřiby přestávku.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT