Od sebe je dělí asi 130 kilometrů, ale když se sejdou na hřišti, rozumí si i beze slov. Kromě volejbalu totiž rozhodčí Zdeňka a Luďka Grabovské pojí hlavně sourozenecký vztah.

„V extralize jsme spolu rozhodovali už asi třicet zápasů," prozradil Zdeněk, který žije v Kopřivnici. „Kdybychom nepískali, tak si ani nezajdeme na pivo," směje se o rok a půl mladší bratr Luděk, bydlící v Holubicích u Vyškova.

Nejen kvůli tomu se na společná volejbalová utkání oba moc těší. „Cítím největší oporu, protože Luďka znám odmalička a vím, co udělá. Jsme sehraní, a když je něco špatně, tak na mě jenom mrkne a já už vím," svěřil se Zdeněk.

Luděk GrabovskýMusím potvrdit to, co říkal brácha, spolupráce je na jedničku," souhlasí Luděk. „Je to obrovský rozdíl, protože jak se rozhodčí neustále střídají, za sezonu pískáme třeba se šesti nebo sedmi, někdy se vidíme jednou za tři roky a neznáme jejich gesta. S bráchou se na sebe podíváme a je nám to hned jasné," potvrdil Luděk.

Dřív trénoval volejbalovou mládež v KP Brno. Na empire se dostal jako student vysoké školy. „Byla to taková příjemná brigáda," prozradil.

Arbitry v nejvyšších českých soutěžích mužů a žen jsou bratři Grabovští už sedmou sezonu. Rozumí si dokonale, žádný vážný problém zatím řešit nemuseli. „Škaredě se podíváme a už je na hřišti klid," předvádí Zdeněk „zlý" pohled, který na volejbalisty platí.

Luděk z něj ale strach nemá, jak sám tvrdí, v dětství staršího bratra neposlouchal. „On byl furt menší," říká Luděk. „Ale zase jsem silnější," žertuje Zdeněk. Na legrácky si oba potrpí. „Největší zděšení nastalo, když jsme spolu pískali poprvé. Byl to zápas chlapů v Kladně a zapisovateli podle jmen nedošlo, že jsme příbuzní. Zeptal se nás na to až po hodině a půl, tak jsme mu navykládali, že jsme bratranci ze vzdáleného kolena. Prostě mateme lidi," smějí se oba bratři.

I když Luděk žije na jihu, se severem ho pojí víc než sourozenecké pouto. „Můžete napsat, že panu Peklovi a Chomovi jsem z TJ Ostrava odvedl nejtalentovanější juniorskou nahrávačku Janouchovou?" vysloví své přání. „V Ostravě, kde jsem hrával basketbal, jsme se s manželkou poznali, odešla se mnou do Brna a oni přišli o volejbalistku. Dodneška mi to každý zápas vytýkají," vylíčil Luděk Grabovský svůj životní příběh.