Druhá Tatra, kterou řídí Brazilec André De Azevedo, se před třetí etapou vyrovnávala s následky nehody z druhé etapy, při níž vůz přišel o většinu skel. A mechanik Jaromír Martinec se rozpovídal o příčinách nehody: „Na blátivých úzkých cestách jel vůz rychle, přesně a lehce. Byla to taková nuda, že povídám do sluchátek ‚André, chtěl bych tatínkovi dovézt na topení nějaké dřevo – co říkáš támhle tomu stromu? A on na to – dobře, naložíme ho hned?‘ Já, že ano, tak jsme ho naložili,“ vtipkoval Martinec.

Pak přece jen vylíčil hrůzostrašnou nehodu, při níž vzrostlý jehličnan proletěl kabinou, vážněji. „Asi deset kilometrů před cílem jsme sjížděli po lesní cestě podél potoka a na kluzkém povrchu nás to hodilo trošku doprava. Tam byl i nakloněný strom, uhnout nešlo a zabrzdit už taky ne, takže jsme ho trefili. Všechno se semlelo velmi rychle, najednou jsme stáli, v kabině jsme měli strom a všude na sobě a kolem sebe střepy z rozbitých čelních skel. Myslím, že se nedá říct nic jiného, než že nad námi někdo držel ochrannou ruku,“ pověděl Martinec.

O den později už Tatra příborského Letka Racing Teamu opět bojovala v plné parádě s nástrahami tratě i schopnostmi soupeřů. Zkrácenou etapu dokončila posádka De Azevedo, Vilarta a Martinec na 10. příčce s dvou a půl minutovou ztrátou na vítězného Aleše Lopraise. Celkově je osmadvacátý. Ten se vypořádal s nástrahami trati ve třetí etapě nejlépe. První část etapy byla zrušena, a tak se závodilo jen odpoledne. „Počasí se nakonec umoudřilo. Alešovi bylo jasné, že na krátkém okruhu nebude možné výrazně ukrojit z nashromážděné časové ztráty a vítězství o jedenáct sekund před vedoucím Staceym je jen třešničkou na dortu,“ líčil Jiří Vintr z Loprais Tatra Teamu.

„Všechno šlo ideálně, i když trať stále klouzala. Byli jsme hodně rozjetí a koho jsme potřebovali předjet, ten nám příliš nevzdoroval. Ztráta sice zůstává, ale v další fázi závodu nás už nebude nikdo zdržovat a my musíme útočit dál,“ komentoval Aleš Loprais.