Lukáš Šrámek: Druhá liga je ve spojitosti s prací nejtěžší soutěží

Svou hokejovou kariéru načal v Rožnově pod Radhoštěm, kde tehdy ještě chytával na nekrytém zimním stadionu. V srdci Valašska stále žije a denně dojíždí do Nového Jičína, kde se z něj stala brankářská stálice. Lukáš Šrámek, který ve své bohaté kariéře působil v řadě klubů, putoval z Rožnova nejprve krátce na vsetínský Lapač, dorostenecký věk pak strávil v Přerově a Senici a následně se stěhoval do Olomouce.

Novojičínský dres na sebe poprvé navlékl v sezoně 2006/2007, když už chytával v extraligové juniorce Třince. Za sebou má také působení v prvoligové Chrudimi pod vedením Martina Hostáka, kde se stal oblíbencem tamního publika. „Jako hráč Rožnova mě pak koupil Třinec a po těch různých štacích, když už jsem se tady nějaký rok ustálil, jsem hráčem Nového Jičína," říká strážce novojičínské svatyně přezdívaný Šráma, jenž 15. ledna oslaví 28. narozeniny a který se nyní, spolu s týmem, veze na vítězné vlně, když z posledních 8 utkání získali Novojičínští hned 7 výher za tři body. Naposledy porazili ve středu doma druhou Techniku Brno 2:1. Další utkání čeká tým trenérského dua Flašar, Grimm už dnes od 15.30 na ledě poslední Karviné.

V minulém týdnu jste absolvovali výjezd na Valašsko. Začali jste na ledě Valašského Meziříčí, kde jste po čtyřiceti minutách prohrávali 1:2. Co nakonec rozhodlo o vašem vítězství 5:2?

I když všichni víme, jak to nyní ve Valmezu je, co se týče zázemí, peněz a všeho, i tak se tam kluci snaží hrát. Klobouk dolů, jak tam ještě pořád za hokej bojujou. To, že jsme po dvou třetinách prohrávali, byla demonstrace toho, že se proti nim nevyplácí nic podceňovat. Ale i za toho nepříznivého stavu jsme si věřili a do třetí třetiny jsme šli s tím, že to prostě musíme zlomit a že tam body nesmíme nechat.

Poté jste cestovali na vsetínský Lapač, kde jste zvítězili 5:3. Jak těžké to bylo u třetího týmu tabulky?

Ve Vsetíně je to vždycky především o emocích. Já jsem tam nezažil zápas, který by tam byl v klidu. Tam to prostě tak je. Fanoušci se to tam někdy až takovým svérázným způsobem snaží hnát dopředu, a tak to tam bylo i teď. Možná tomu občas podlehne i rozhodčí, ale s tím tam člověk vždycky jede. Jede tak na Vsetín, jede tak do Hodonína, prostě s tím, že to tam takhle bude, a je na to předem připravený.

Kdy vám bylo Na Lapači nejhůře?

Byl tam takový okamžik. Celý zápas (směje se). Ale konec tam byl opravdu vyhecovaný. Dostal jsem tam dvě minuty a poslal jsem nás do tří, když jsem se snažil udělat prostor před bránou, protože se mi moc nezdálo, jak rozhodčí pískal situace na brankovišti. Takže jsem se tam snažil udělat prostor a rozhodčí to posoudil jako můj faul a poslal nás do tří. Tehdy mi bylo dost špatně, že jsem tým oslabil, ale nakonec to dobře dopadlo. Kluci to suprově odbránili. Během toho oslabení tam byly jen jedna nebo dvě přímé střely. Vsetín to nijak excelentně nezvládl, takže jsme to ubránili, a potom už jsem věřil, že to tam nějak utlučeme.

Nyní proti vám stála Technika Brno, které letos sezona vychází. Jak se vám proti tomuto soupeři chytá?

Asi musím říct, že když jsme naposledy hráli na Technice, tak jsem střídal po první třetině (usměje se). Takže to proti nim asi suprové není. Ale na to já nějak nemyslím. Předtím jsme je tady zase třeba porazili v prvním kole 5:4. Věděli jsme, že mají dobrou bilanci na venkovních kluzištích. Co jsem tak pochytil, tak poslední zápasy mají ohromnou sérii výher, takže jsou asi v dobrém rozpoložení. Celkově se mi ten zápas zdál z jejich strany, a možná i z té naší, trošku pomalejší. Přece jenom už je těch zápasů dost za náma a blíží se Vánoce.

V zápase jste inkasoval jedinou branku, když jste nezpacifikoval vyražený kotouč. Jak jste viděl moment z 30. minuty?

Byl to samozřejmě blbý gól. Takhle to nemůžu vyrazit před sebe. No, ne, že nemůžu, to se může stát, ale já jsem se tam blbě zorientoval, protože jsem si byl takřka jistý, že jsem puk vyrazil za sebe nad bránu. Otočil jsem hlavu nad bránu, ale puk jsem tam nikde neviděl. Kluci mi pak říkali, že jsem měl puk celou dobu pod sebou u betonu. V tu chvíli jsem ho ale neviděl a ten jejich hráč už ho pak měl volný a zametl to nad lapačku. Chyba jde za mnou, za špatnou orientací, to musím vzít na sebe. Kluci to pak výborně zvládli a otočili jsme to.

Za bezbrankového stavu jste přečkali minutu a půl dlouhé dvojnásobné oslabení, kde jste si připsal několik důležitých zákroků. Byl to jeden ze zlomových okamžiků utkání?

Zřejmě jo. Musím zaklepat, že se nám poslední dobou daří celkem dobře bránit oslabení i ta dvojnásobná. Kluci tam dobře pracují a třeba k dorážkám se soupeř ani moc nedostane. To je jeden z aspektů, proč vlastně nyní vyhráváme. Ale i když se snažíme, tak vyloučených máme hodně. I když nyní proti Technice jich až tolik nebylo.

Soubojem Na Lapači jste načali druhou polovinu základní části, která končí ve středu 25. února. Jak prozatím průběžné 5. místo hodnotíte?

S poslední dobou asi musíme být spokojeni, začátek sezony ale nebyl nic extra. Byly tam i tři prohry v řadě a tam už byla i nálada v kabině horší. Poslední dobou se to ale zvedlo a dotáhli jsme se blíže špici tabulky. Zatím se držíme spíše uprostřed. Takový byl asi nějaký plán před sezonou, tak uvidíme, jak se to teď dále vystříbří. Každopádně musíme počítat s tím, že teď máme žalostně málo kluků. Máme velkou marodku a asi vypadá, že nám budou síly ubývat. Ale zatím bojujeme srdnatě a kluci šlapou, jak můžou.

Pro vás je sezona odlišná od těch minulých. V předchozích ročnících jste odchytal téměř všechna utkání v sezoně, nyní se střídáte s Davidem Ilášem. Jak vám to vyhovuje?

Je to pravda, bývalo to tak. Ale je to vždycky o trenérovi. Trenér mi to oznámil na férovku před sezonou, takže jsem o tom věděl. Neberu to nějak negativně proti sobě, ba naopak. Druhou ligu, zvláště když má člověk práci, jako třeba já, považuji za nejtěžší ligu, protože v první lize mají kluci za prvé větší peníze a někteří tam ani nechodí do práce. Takže druhá liga je ve spojitosti s prací těžká. Když chce mít člověk nějaký rodinný život, i když v tuhletu chvíli ještě nemám děti, tak je toho času žalostně málo. Takže během sezony dostává dost zabrat i hlava. Je dobré teď vidět hokej i z jiné perspektivy, ze střídačky. Když se člověku až tak nedaří, může tam jít Ile (David Iláš) a zase to zvedne Ile. Zatím nám to klape a funguje. Vycházíme spolu bez problémů.

Jak vzpomínáte na své začátky v Rožnově a kam se pak odvíjely vaše další kroky?

V Rožnově jsem začínal na nezakrytém zimáku na listí. Potom to šlo různými cestami přes řadu klubů. Každý, kdo chtěl z Rožnova něco dokázat, tak šel do Vsetína, stejně jako já, kde jsem měl roční mezihru. Pak jsem prošel řadou týmů, přes Třinec, Olomouc nebo Chrudim. Těch týmů bylo opravdu hodně.

Také slovenská Senica…

Přišel jsem tam tehdy v juniorce nebo dorostu. Senica byla v tu dobu poslední. Přišel jsem tam s tím, dotáhnout ten konec tak, ať Senica nespadne, ale bohužel se nám to nepovedlo. Dotáhli jsme týmy před náma, ale už bylo bohužel pozdě a nezvládli jsme to udržet. Ale i tak na to mám celkem dobré vzpomínky. Tehdy jsem ještě neměl řidičák, takže mě vozili z hotelu, a někdy to bylo hodně divoké. Ale celkem dobře na to vzpomínám (usměje se).

Také máte za sebou působení v první lize v Chrudimi pod trenérem Hostákem. Co tamní angažmá?

Tam jsem byl nakonec jenom rok, a na to mám také jen dobré vzpomínky. Potkal jsem tam výborného gólmana. Ale mám velký problém. Že jsem těch týmů prošel hodně, ani nevím, jak se jmenoval. Ale klučina to byl dobrý (směje se).

Měl jste na sobě také reprezentační dres, když máte za sebou dva starty v sedmnáctkách. S kým jste se tam tehdy potkal?

Nastává stejný problém jako před chvílí (usměje se). Týmů a hráčů bylo tolik, že si to všechno nepamatuju. Ale na někoho si vzpomenu. Byl tam se mnou třeba Vladimír Sobotka, který hrál v NHL, nebo brankář Martin Růžička, který teď chytá za Mladou Boleslav a dříve za Pardubice. Možná bych si ještě na někoho vzpomenul, ale už je to nějaká doba (usměje se).