Podporován rodinou se skokan Dukly Frenštát pod Radhoštěm dokázal téměř zázračně vrátit zpět do života. Už tři měsíce po hrůzostrašném pádu na můstku v polském Zakopaném, ohlásil, že chce v kariéře pokračovat. A být ještě lepší. „Rád bych, aby si mě fanoušci pamatovali jinak, než jen proto, že jsem spadl,“ uvedl jedenadvacetiletý sportovec.

Kdyby Mazoch nebyl vrcholovým sportovcem, byl by už v pořádku nyní. K návratu na můstky ovšem dosavadní rekonvalescence nestačí. „Problém je v tom, že zátěž sportovce je neúměrně vyšší, než u běžného člověka, proto musíme být nějakou dobu ještě obezřetní. Léčení a rekonvalescence po takovém úrazu je běžně šest až dvanáct měsíců,“ uvedl ošetřující lékař Václav Filip.

Podle něj je cesta, kterou tým okolo Mazocha po zranění zvolil, správná. „Poslední vyšetření ukázalo, že po půl roce by mohl snést zátěž, jako špičkový skokan. Musím přiznat, že jsem vůbec nepředpokládal, že by se za tři měsíce dal takto do pořádku.“

Maminka Věra Mazochová žije „na můstku“ celý život. Oba její synové, Jan a Jiří, také skáčou. Stejně jako tatínek Jiří Raška. „Vím, že to je jeho život. Nikdy bych mu to nezakazovala, přála jsem mu, aby se uzdravil a vrátil se na můstky.“ Maminka, tatínek, děda Jiří Raška a přítelkyně Barbora byli prvními, kdo viděli Jana Mazocha probouzet se po čtyřech dnech z umělého spánku. „Já si z toho nepamatuji vůbec nic, jen mlhavě si vybavuji ten pád,“ řekl Mazoch.

Následkem vážného zranění jsou už jen občasné výpadky v paměti. Lékaři tvrdí, že se jedná o běžný jev při rekonvalescenci podobných úrazů. Jako v případě kouče reprezentačního B- týmu, Župana, na jehož jméno si nemohl vzpomenou. „Když se probudil v Zakopaném, myslel, že je v Japonsku. Tam byl týden předtím. Ale pak už to šlo ráz na ráz k lepšímu,“ prohlásila maminka Věra Mazochová, která je ráda, že má ty první dny po Janově pádu za sebou. „Bylo to hodně dramatické, protože jsme měli málo informací. Věděli jsme jen, že na nic nereaguje. Když jsme ale do krakovské nemocnice dorazili a mluvili na něj, tak se na svou přítelkyni Báru hezky usmál. To byl neuvěřitelně krásný okamžik,“ popsala maminka. „V dalších dnech už to bylo jen a jen lepší,“ dodala.

Mazochův dědeček Jiří Raška je přesvědčen, že se Jan na můstky brzy vrátí. „Má výhodu, že si to nepamatuje. O to menší obavy by mohl mít při svém prvním skoku. Je ale dobře, že se na ten pád dokázal podívat. Poučí se a mohl by zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. I když si myslím, že jeho vina tam byla minimální.“

Podle olympijského vítěze z Grenoble bude pro Jana nejhorších prvních pět skoků. „Pokud je zvládne, tak získá sebedůvěru. Měl by první skoky absolvovat na můstku, který dobře zná. Třeba tady ve Frenštátě,“ dodal Raška. To potvrdil i Mazoch. „Určitě nepolezu na K-120. Vyberu si nějaký menší, možná ten náš ve Frenštátě,“ řekl.

Před návratem na můstky čeká Mazocha několik významných okamžiků i v osobním životě. „Do prázdnin bych rád dokončil čtvrtý ročník na Střední eletrotechnické škole a v září odmaturoval.“ To už bude z Jana Mazocha tatínek. Společně s přítelkyní Barborou Ježkovou očekávají 2. července narození miminka. „Měla by to být to holka - Viktorka. Na mateřskou sice nepůjdu, ale chci se o ni hezky starat a být jí dobrým tátou,“ dodal Mazoch.

Přítelkyně Barbora má o svého vyvoleného veliký strach. „Vím, že bude ve skocích pokračovat. Až ale půjde poprvé skákat, tak o tom nechci vědět,“ přiznala. „Ať si vezme lyže a jde, ale nechci aby mi to říkal,“ dodala. Bratr Jiří, úspěšný juniorský reprezentant, prožíval vše se svým starším bráchou. „Dolehlo to i na mě. Měl jsem ze skoků poté, co se Honza zranil, trochu větší respekt, ale postupně to odeznělo. Skoky jsou náš život. Jak já, tak brácha ,bychom nemohli dělat nic jiného,“ uzavřel mladší z vnuků Jiřího Rašky.