VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Obrovský úspěch novojičínského kulturisty Mráze

Nový Jičín /ROZHOVOR/ - „Mistrovství světa v Mongolsku bylo opravdu příjemným zážitkem a jsem rád, jak to dopadlo," říká v rozhovoru pro Deník vicemistr světa Miroslav Mráz

18.11.2013
SDÍLEJ:

Novojičínský kulturista vicemistr světa Miroslav Mráz.Foto: Archiv Miroslava Mráze

Na konci října proběhlo v mongolském hlavním městě Ulánbátaru mistrovství světa juniorů a masters v kulturistice. V kategorii od 60 do 65 let se mezi vítězným Rusem a třetím Korejcem umístil novojičínský kulturista Miroslav Mráz. Dřinu a intenzivní přípravu tak rodák z jihomoravské Kostice přetavil ve stříbrný kov.

Novojičínský kulturista vicemistr světa Miroslav Mráz.„Kulturistice se věnuji od patnácti let. Zaujala mě. Pak jsem dělal různé sporty, třeba vzpírání, ale až po vojně jsem začal se soutěžemi," vrací se k začátkům své sportovní kariéry vicemistr světa, jenž je zaměstnaný na finančním úřadě v Novém Jičíně.

Kdo vás ke kulturistice přivedl?

Starší brácha, který začal tak trošku posilovat, a mě to hned chytlo. Chtěl jsem trošku vypadat a pak mě zaujal film Romulus a Remus. V hlavní roli tam byl herec Steve Reeves a od té doby se na sobě snažím pracovat.

Věnoval jste se i jiným sportům?

Vzpíral jsem za Baník Ostrava. Byl jsem mezi dorostenci třetí v Československu. Výkony byly velmi dobré, ale přece jenom, kulturistika mě uchvátila více.

Jak jste se dostal z jižní Moravy do Nového Jičína?

Do učení jsem tehdy šel do ostravské Nové Huti. Tam byly podmínky na velmi dobré úrovni. Posiloval jsem na učilišti a pak jsem začal chodit vzpírat do Baníku. Ale později jsem přesedlal vyloženě jenom na kulturistiku. Do Nového Jičína jsem se dostal tak, že jsem se tady oženil. Jel jsem na dovolenou a tam jsem poznal svoji ženu. V Novém Jičíně už jsem dlouho. Asi od roku 1975.

Jak hodnotíte vaši mongolskou misi, ve které jste skončil v kategorii od 60 do 65 let na druhém místě?

Jednalo se o mistrovství světa juniorů a masters. Kategorii mužů už mám za sebou, ale i tak to těm mladým ještě točím (směje se). Byli jsme tam jako reprezentační tým a získali jsme dvě stříbrné medaile a jednu bronzovou. Za ČR nás závodilo celkem šest. I když byli někteří kolegové z týmu z umístění trošku zklamaní, tak vyloženě ukřivděni jsme se cítit nemohli. Léta už nějaké mám, takže v té kategorii už dva a půl roku přesluhuju. Kolega z reprezentace Marek Vomáčka docílil čtyřiceti, takže byl v kategorii od 40 do 50 let a skončil čtvrtý. Ten byl asi nejvíce zklamaný. Podle mého minimálně na třetí místo měl.

Kam až úspěch z Mongolska řadíte?

Možná bych ho zařadil úplně nejvýše. I když jsem už i mistr republiky mezi muži, tak toto umístění z Mongolska řadím asi výše. Úroveň je nyní neskutečná. Třeba kluk z jiné kategorie, který byl loni mistrem světa, skončil nyní čtvrtý. Mě porazil Rus, ale musím uznat, že zaslouženě. I když já jsem byl možná estetičtější, on byl dobrý. Měl jsem ale trošku smůlu. Přiletěli jsme a naše kategorie měla nastupovat až v sobotu, ale nastupovali jsme už v pátek. A po té cestě jsem byl trošku rozhozený. Ale o to nejde, každý má stejné podmínky. Trošičku jsem taky shodil. Máme metody, že cukrujeme a přibereme, takže za ten den se dají dvě kila natáhnout, a to mi trošku chybělo, takže jsem se necítil v optimální pohodě.

Novojičínský kulturista vicemistr světa Miroslav Mráz.

Jak byl na tom jediný kulturista, jenž se umístil před vámi?

Patřil k favoritům, byl ale trošičku zvláštní. Já jsem tam měl ale celkově úspěch. Mongolci zřejmě Rusy moc nemusí, nebo nevím proč, ale když se chtěli fotit, tak se fotili více se mnou. Ale já jsem ho pak vzal k sobě, takže to bylo fajn. Vím, že na to měl, a necítil jsem se ukřivděně.

Jak to bylo se zbylou konkurencí?

Ono to bylo dost daleko, takže nominovaných nás bylo osm, ale přijelo nás tam šest. Na takovou vzdálenost jedou pouze ti, kteří mají šanci uspět. Když člověk ví, že se jede jenom zúčastnit, tak to nemá smysl.

Na které úspěchy ve vaší kariéře ještě rád vzpomínáte?

Určitě to bude čtvrté místo z mistrovství Evropy masters v Madridu, také jsem byl mistrem republiky v mužích. A pár let zpátky to byly desítky vyhraných mezinárodních soutěží v Maďarsku, Polsku, NDR nebo Slovensku.

Takže jste s kulturistikou objel celý svět?

To zase ne. Možná až poslední dobou. Dříve to takhle nešlo. Do reprezentace se dostali jeden, dva kluci. I když jsem tam byl, tak tam byla velká tlačenka. Bylo to složitější. Politika byla vždycky a bude i nadále, ale nikomu to nezazlívám. Dříve jsme závodili pro sebe a nyní soutěžíme zase pro sebe. Jak se říká, peníze mě u toho tolik nezajímají. Každý se ptá, co jsem dostal. Já jsem dostal medaili a jsem na ni hrdý. Mám dobrý pocit a jsem rád, že tady mám lidi, kteří mi fandí.

Jak jste se na mistrovství světa připravoval?

Poslední čtyři měsíce hodně intenzivně. Místy jsem měl klapky na očích. Minimálně posledních šest týdnů to bylo opravdu denně, některé dny i dvoufázově. Předtím jsem možná občas jeden den vynechal, když už jsem jel nadoraz a tělo potřebovalo odpočinek. Třeba ráno jenom břicho, odpoledne další věc. Někdy třeba pětačtyřicet minut, ale intenzivně. Připravoval jsem se ve Sportcentru Abácie. Jsem tady spokojený a jsou zde výborné podmínky na cvičení. Podle mého se jedná o nejlepší posilovnu v Novém Jičíně. Otevřeno je tady od šesti od rána do půlnoci, což je super. Je zde řada výborných strojů, ale samozřejmě i na těch musí člověk umět cvičit.

Náročná cesta do Mongolska a tamní zácpy

Cesta do asijského státu nebyla zrovna tou z nejjednodušších. Miroslav Mráz se svými kolegy z reprezentace strávili v letadle několik hodin. „Celý pobyt, i s cestou, trval od úterý do úterý. Cesta byla velmi náročná. Letěli jsme z Prahy do Soulu a ze Soulu pak do Ulánbátaru. Chtěli jsme letět přes Moskvu, ale letenky byly strašně drahé," vysvětloval vicemistr světa v kulturistice v kategorii od 60 do 65 let.

„Vyletěli jsme večer. Cesta letadlem trvala do Soulu asi jedenáct hodin, následné čtyři hodiny jsme strávili v Soulu a další čtyři hodiny pak ještě v letadle do Ulánbátaru. Zpátky jsme to měli ještě trošku komplikovanější. Bylo to malinko deprimující, protože zpátky jsme letěli zase do Soulu, kde jsme strávili ještě o trošku více času, pak jsme letěli necelých třináct hodin do Amsterodamu a pak z Amsterodamu do Prahy. Ale zpátky už je to člověku jedno. Už jsme se těšili domů," vyprávěl Miroslav Mráz ve Sportcentru Abacie, kde se na vrchol sezony intenzivně připravoval. 

Na vlastní kůži tak poznal hlavní město Mongolska, které čítá přes milion obyvatel, což činí zhruba třetinu populace celé země. „Ve městě se nedalo přejít přes cestu. Byl tam opravdu šílený provoz. I když má člověk na křižovatce zelenou, tak stejně nemá šanci. O závodníky se ale postarali výborně. Snažili se nám splnit první poslední. Uteklo jim sice pár věcí, ale to je detail, když se k vám chovají tak, jak se chovali. Začali jsme třeba o hodinu později, než jsme počítali. Ale já už jsem dostatečně zkušený, takže mě to nezaskočilo," řekl s úsměvem dvaašedesátiletý sportovec. 

A co strava?

Převážně maso, rýže, zelenina, proteiny, doplňky výživy, které se běžně prodávají. Je to třeba i trošku na energii, aby to člověk zvládal.

Čím jste podle vás nejvíce ohromil porotu?

Moje dominanta jsou záda. Jak se postavím, tak to je letiště (směje se). Ale spíše mám estetickou postavu. Někteří mají enormní ruce nebo nohy a pak jsou třeba užší. Já se snažím prostě tak, abych srovnával postavu, i když záda jsou pořád dominantní. Jeden čas jsem měl trošinku problémy s kolenem, ale je tady spousta perfektních strojů, takže jsou různé alternativy. Problémy s kolenem jsem měl už od vzpírání.

Jak na vzpírání v Baníku Ostrava vzpomínáte?

V podstatě jsem začal vzpírat a vzpíral jsem, když tam vzpíral pan Zdražila, který byl olympijským vítězem (Hans Zdražila je olympijský vítěz ve vzpírání z roku 1964 z Tokia pozn. red.). To byl opravdu někdo a byl to takový vzor. Mám na něj jednu zajímavou vzpomínku.

Povídejte.

Porazil jsem ho v bench-pressu. Vždycky nám říkal „vy kluci mladí…" Já jsem mu říkal: Hansi pojďte, dáme si bench. Já jsem dal 135 kilogramů a on to nedal. Tak se chytil za ucho. Ale to byl takový hec, zasmáli jsme se. Je to úžasný člověk a sportovec.

Jak to v Mongolsku probíhalo po organizační stránce?

Musím přiznat, že jsme měli trošinku obavy, protože předtím jsme byli třeba ve Španělsku nebo Maďarsku, kde bylo vše velmi solidně připraveno. V Mongolsku se snažili v podstatě ukázat. Bydleli jsme v nejlepších hotelech, samotné mistrovství bylo v kongresovém centru. Je fakt, že jim některé organizační věci trošku utekly, ale oni to nahradili úžasnou ochotou, takže to člověk bez problémů přešel. Byli to velmi příjemní lidé.

Jaký na vás tedy Mongolsko zanechalo dojem?

Velmi dobrý. Ulánbátar je ale šílené město. Co se týče soutěže, ubytování, tak bylo všechno paráda. Z letiště nás odvezli i přivezli, tam nebyl problém, až na ty zácpy. Nebylo tam ale vyloženě žádné centrum. Přirovnal bych to třeba k Havířovu. I když je tam nyní obrovská výstavba hotelů a podobně. Ale když jsme jeli na letiště, tak tam jde opravdu vidět ty jurty naskládané v řadách. Když jsme tam byli, teplota se přes den pohybovala kolem nuly, v noci už pak bylo kolem minus sedmi, osmi stupňů. Anglicky umím jen pár slov, rusky se jim moc nechtělo, ale ti domácí něco věděli. Bylo tam hodně lidí v uniformách, ale v pohodě. Mongolsko bylo opravdu příjemným zážitkem a byl jsem mile překvapen.

Stihli jste kromě soutěže poznat i okolí?

Odlétali jsme v pondělí. V neděli už bylo volno, ale měl jsem nějaké problémy a nemohl jsem pořádně chodit, tak jsem zůstal na hotelu. Kolegové z reprezentace jeli na výlet a mě mrzelo, že jsem nemohl jet s nimi. Nedostal jsem se tak do tamního národního parku, kde bylo prý nádherně.

Novojičínský kulturista vicemistr světa Miroslav Mráz.

Komu všemu patří váš dík?

Všeobecně všem kamarádům, klukům z posilovny, kteří mi přispěli a kteří mi fandili. Samozřejmě mojí ženě, která musela být trošinku otrlá. Bylo to hodně náročné a musím opravdu poděkovat některým kamarádům, kteří mi trošičku pomohli, jinak bych peníze asi nedal dohromady. Za to jim patří velký dík. Kdybych věděl, že tak dobře dopadnu, tak bych to asi obětoval (usměje se). Jsem rád, že se mi to takhle povedlo a takhle to dopadlo.

Jaké jsou vaše další cíle?

Nyní si dávám trošku nucený oddych. Malinko jsem se zranil, ale nic vážného. Příští rok je Evropa v Madridu, takže tam bych chtěl. Někdy kolem dubna, května. O dějišti příštího mistrovství světa se ještě jedná. Jinak, co může být ještě mým jediným cílem? Zlepšení se o to jedno místo (usměje se).

Autor: Dalibor Tobola

18.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Senior taxi. Ilustrační foto.

Nový Jičín zřídí senior a baby taxi

83

Komentář šéfredaktora Deníku: Kdo zastaví ANO?

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Vaše miminka - noví občánci našeho okresu

Také tento týden díky vstřícnosti nemocnic v Novém Jičíně a ve Frýdku-Místku se souhlasem jejich rodičů vám přinášíme fotografie nově narozených občánků v našem okrese.

Skokan Janda doskočil až do sněmovny, s Plocem se v lavici nepotká

/FOTOGALERIE/ Devětatřicetiletý Jakub Janda z Frenštátu pod Radhoštěm byl doposud známý hlavně jako vynikající skokan na lyžích, mimo jiné vítěz světového poháru.

Králem voleb v kraji je Ivo Vondrák. Nemám ambici být ministrem, řekl Deníku

/ROZHOVOR/ „Nemám ambici být ministrem. Ale v politice nikdy neříkej nikdy,“ konstatoval v povolebním rozhovoru pro Deník hejtman a nově i poslanec Ivo Vondrák (ANO).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT