„V nové skupině se cítím opravdu velice dobře, hodně let jsem trénovala sama. Ano, máte spoustu času na sebe, ale ve skupině, když už toho máte hodně, vás ostatní vždycky podrží. Jsme velká oštěpařská rodina a je to moc fajn,“ říká devětadvacetiletá ostravská rodačka.
Jaký je rozdíl být součástí skupiny, nebo trénovat jen v několika lidech?
Je to velký rozdíl a zatím v tom vidím především pozitiva. Možná za delší čas si ti lidi asi lezou na nervy, protože je pořád vídáte, ale to má asi každý ve své práci, když dělá v kolektivu, že si od nich chce odpočinout. My jsme si ale lidsky sedli. V době, kdy jsme unavení více, tak je fajn, že se motivujeme a posouváme se dopředu i tím, že někdo hodí dál. Ten druhý ho pak chce překonat.
Námluvy s Janem Železným probíhaly jak?
Šla jsem za ním na mistrovství světa v Dauhá. Vysvětlila jsem mu věci a problémy, které řešíme. Protože být partner, trenér a ještě závodník nebylo pro Víťu (Veselého) jednoduché. Chtěla jsem mu ulevit. A říkala jsem si, že vzhledem k olympiádě bych se chtěla připravit s panem Železným. Je to světový rekordman, skvělý muž v atletice a hrozně milý člověk.
Hodí si ještě někdy v tréninku?
Co jsem viděla v Africe, tak klukům něco ukazoval. Žádné dálky to nejsou, ale on, když nám vysvětluje něco technického a chce po nás nějaký pohyb udělat přesně, tak to jen s otevřenou pusou i očima koukáme, jak je možné, že to v sobě pořád má. Ptám se ho pak, proč to taky neudělám tak dobře jako on. Říká mi, že si musím najít svou cestu.
Vzpomínáte si na jeho rekordy?
Jasně, byla jsem osobně na několika jeho závodech. Vzpomínám si, že jsme dostali noviny, abychom si na ně sedli, aby nás nebolely zadky, protože tady byly ještě ty betonové ochozy. Chodila jsem koukat i na další atlety do Ostravy, vůbec jsem nevěděla, kdo to je. Chtěla jsem mít co nejvíce podpisů v deníčku.
Loni se vám v rodné Ostravě na Zlaté tretře nevedlo, skončila jste až osmá. Co letos? Mítink se koná dřív, už 22. května…
Loni mi to nevyšlo a můžu si za to sama. Musím to letos prolomit. Trenér Železný chodí do sektoru, těším se na dobrou zkušenost. Nebývá to úplně zvykem, abyste na mítinku měli trenéra tak blízko. Tretra je pro mě srdeční záležitost, je to na domácí půdě. Je to tlak, větší stres. Chci se předvést. Snad hodím daleko.
Ještě poslední věc. Na čem potřebujete nejvíce zapracovat?
Rychlostně a silově jsem na tom byla dobře, což se trenér i divil. Jde o to, aby se to nějak nepřepálilo. Spíše jde o to, abych zůstala zdravá a našla si v technice ty lepší prvky. Abych házela co nejlépe a s ohledem na mou kyčel taky co nejšetrněji. V olympijské sezoně je to velmi důležité.
Zlatá tretra 2019: