„Jsem velký kamarád jejího taťky, Jirky Kvity, na kurtech jsme spolu prakticky vyrůstali. Hráli jsme vlastně na hřišti, ještě než tam byly kurty,“ vysvětlil Fiurášek, proč zná Petru odmala, stejně jako její bratry. „Oba jsou s tenisem spjatí. Jirka hraje závodně a Libor tady ve Fulneku trénuje mládež. Oni jsou taková tenisová rodina,“ dodal.

S Petrou sehrál Oldřich Fiurášek hodně zápasů, ale jak přiznal, ani by nedokázal spočítat, kolik jich vlastně bylo. „Bylo to opravdu mockrát,“ pokrčil rameny. „Když byla malinká, tak jsme to oba brali, že si jako zapinkáme. Ale každým rokem bylo vidět, jak se zlepšuje a jaké dělá pokroky. I za ty dva měsíce v sezoně, které jsme společně trávili, to na kurtu bylo poznat,“ poznamenal Fiurášek.

Dodal, že otec Petry Kvitové s ní chodíval na trénink prakticky denně, ať už byla zima či léto. „Jestli to bylo odpoledne, ve svátek nebo v neděli, vždycky si šli na tu hodinku zahrát.“

To, že z Petry Kvitové může vyrůst velmi dobrá tenistka, prý bylo vidět, už když měla kolem deseti jedenácti let.

„Fakt to bylo už tenkrát vidět. Myslel jsem si už tehdy, že bude špička v republice. Ale že vyhraje Wimbledon v jedenadvaceti letech, to mě nenapadlo… Ani potom, když přešla do Prostějova, kde trenéři věděli, že má velký potenciál. Ale toto jsem opravdu nečekal. Klobouk dolů,“ vysekl poklonu fulnecké rodačce Oldřich Fiurášek.