Petr Jaroň: Hlavním cílem je vrátit házenou zpátky do škol

Nejprve byla vytvořena Laudonova školní liga pro základní školy z Nového Jičína. Před nedávnem pak byly vytvořeny další čtyři ligy, do kterých se zapojilo třináct základních škol z celého okresu. Další se zapojí na podzim, kdy je v plánu rozšíření školních lig miniházené. „Rádi bychom rozběhli školní ligy i pro šesťáky a sedmáky, ale to už by byly turnaje v klasické házené," říká předseda novojičínského oddílu házené.

Co bylo prvotním impulsem pro vytvoření školní ligy miniházené?

Český svaz házené vytvořil projekt „Házená pro všechny", který začal na podzim loňského roku propagovat a na který sehnal peníze z ministerstva školství. Jednalo se o částku asi dva a půl milionu korun. Hlavním účelem je vrátit házenou, která se vytratila, zpátky do škol. Chceme děti přivést zpátky k tomuto sportu. Všechno se odvíjí od toho, že když děti začnou ve školách hrát házenou, tak ty, které třeba nic nedělají anebo se jim to zalíbí, přijdou do klubu házené. V Novém Jičíně jsme nejdříve začali s místními školami. Liga dostala název, který má příbuznost nebo návaznost na Nový Jičín. Do Laudonovy ligy se podařilo zapojit čtyři školy Tyršovu, Komenského 68, 66 a Dlouhou. Z toho se vytvořilo šest družstev, protože Tyršova škola udělala tři a Komenského 66 dvě. Začali jsme čistě, bez výsledků, i když je počítáme, ale nikde je nezveřejňujeme. Na podzim jsme udělali na hale ABC dva turnaje.

Jak jste s propagací házené na školách začali?

Nejdříve jsem musel oslovit ředitele škol, potom tělocvikáře prvního stupně. Na základních školách jsme udělali ukázkové hodiny pro každou třídu zvlášť. Potom jsme je pozvali na dva turnaje, které jsme pořádali. Na jaře letošního roku jsem to chtěl roztáhnout více do okolí Nového Jičína.

close zoom_in

To byl tedy váš nápad?

Dá se říct, že ano. Oddíl měl ale velkou zásluhu. Z prvních dvou turnajů se nám v oddíle najednou vytvořila dvě družstva dětí minižáků a minižáček. Z kraje roku jsme tak měli rázem čtyřiadvacet dětí. Vytvořili jsme tedy dvě družstva, která už hrají za oddíl Nového Jičína tady v severomoravském kraji a zúčastňují se turnajů a soutěží. Jelikož děti budou od září přecházet do mladšího žactva, jak chlapci, tak dívky, tak budeme chtít vytvořit mladší žáky a mladší žákyně, takže dětí potřebujeme více.

Takže jste rozjeli školní ligy i s ostatními školami z Novojičínska…

Prvotním cílem bylo udělat další školní ligy. Oslovili jsme v okolí Nového Jičína, maximálně do dvaceti kilometrů další školy a z toho k nám do klubu možná přijdou z řad dětí další zájemci. Objel jsem osmnáct základních škol, znovu jsem oslovil ředitele a vysvětlil jsem jim projekt. Pustili mě do tělocvičen, kde jsme, společně se synem, udělali asi nějakých osmadvacet ukázkových hodin, a z toho se nám přihlásilo třináct základních škol, které se chtějí zapojit do školních lig miniházené.

Co zbylé školy, které se prozatím nepřihlásily?

Pět škol nám řeklo, že momentálně ne, že toho mají hodně, ale na podzim se zapojí. Takže na podzim zase bude rozšíření školních lig. Vytvořili jsme tedy čtyři nové školní ligy, kde dvě jsou z větších škol a dvě z malotřídek. Dali jsme jim názvy, obeslali je, zajistili halu a uspořádali pro ně první turnaje.

Jakými pravidly se školní ligy miniházené řídí?

Jsou úplně jednoduchá. Hraje se na zkráceném hřišti, na šířku klasického házenkářského hřiště. Šířka je podle možností, brankoviště máme nějakých pět metrů. Hraje se to jako klasická házená, jen s menšími úpravami. Po gólu vyhazuje brankář a jinak s kroky je to stejné jako v házené.

Kdo všechno plní funkci rozhodčích?

Pískají to i studenti, ale když nemohou, tak to pískáme se synem, takže se zapojujeme i v tomhle. Studenty jsme učili, že jsme si stoupli za ně a pomáhali jim.

Kdo se ještě podílí na organizaci?

Do projektu jsou zapojeni studenti střední odborné školy Educa. Po konzultaci s paní Žatečkovou a Bolfovou jsme zapojili studenty oborů sportovní management a žurnalistika. Tihle studenti se zapojují hlavně do Laudonovy školní ligy miniházené, tím, že pomáhají zpracovávat výsledky nebo sedí u časomíry. Ostatní studenti pak jsou nápomocni učitelům škol jako vedoucí družstev a pomáhají je vést k tomuto sportu. Studenti žurnalistiky dělají fotodokumentaci a vytvářejí články o školní lize.

Jak probíhaly lektorské hodiny házené ve školách?

Provádělo se to tak, že jsme si vždy vzali jednu třídu, buď čtvrťáky nebo páťáky, tedy věkové skupiny, pro které je liga určena. Nejdříve jsme s nimi udělali rozcvičku a ukázali jsme jim, jak se správně hází s míčem a jak se chytá míč, což si děti následně zkusily. Do každé školy jsme dovezli deset míčů, které jim po ukázkové hodině zůstávaly. Následně jsme jim ukázali, jak se dribluje a ve druhé polovině hodiny si miniházenou zahrály. Každá tělocvična je jiná, takže jsme se vždycky snažili přizpůsobit. Buďto jsme nakreslili branky na zeď nebo jsme použili žíněnky. Bylo to variabilní a učitelům jsme ukázali, jak se dá branka nahradit, jak udělat brankoviště. Vysvětlili jsme jim pravidla a můžu říct, že se to téměř všem dětem líbilo. Právě proto máme velkou úspěšnost, protože se do toho školy s dětmi zapojily v hojném počtu.

close zoom_in

Co plánujete s projektem do budoucna?

Od podzimu máme další plány (usměje se). Samozřejmě pokračovat v těchto rozběhnutých školních ligách a protože páťáci, kteří teď hráli miniházenou, přecházejí na druhý stupeň, tak bychom rádi zapojili také šesťáky a sedmáky. Pro ně už by to byly turnaje klasické házené na hale ABC. Pozveme větší školy, aby vytvořily družstva a aby si na podzim zahrály jeden turnaj a na jaře druhý, který už bude kvalifikační, jako Novinářský kalamář, což je soutěž pro školy druhého stupně oficiálně řízená českým svazem házené. Takže to by bylo okrskové kolo, potom následně okresní kolo s Kopřivnicí, která je tradičním účastníkem, pak krajské kolo, které můžeme pořádat i my, protože jsme ho dlouho neměli. To je prvotní věc.

Co dále máte v plánu?

Druhou věcí je, že chceme znovu oslovit základní školy a vytvořit nové školní ligy, a to pro děti druhého a třetího ročníku. Aby se zapojily i menší děti a házená ve škole trošku žila a byla vidět všude možně.

Petr Jaroň: „Chceme v klubu vytvořit mládežnickou základnu"

close zoom_in Nový Jičín - Sedm let rozhodoval nejvyšší házenkářskou soutěž. Předseda novojičínské házené, a od nového soutěžního ročníku také delegát svazu pro nejvyšší soutěž, Petr Jaroň házenou žije. Jeho syn Marek jde v otcových šlépějích a momentálně píská II. ligu mužů a žen, stejně jako otec. Házenkářskou rodinu dokládá otec Petra Jaroně, Rudolf, který je předsedou nejúspěšnějšího házenkářského klubu na Novojičínsku, KH Kopřivnice.

Jak prozatím hodnotíte sezonu oddílových družstev, kde mužům chybí do konce sezony odehrát tři utkání?

Nový Jičín momentálně reprezentují dvě družstva. Máme družstvo mužů a družstvo dorostenek. V družstvu mužů jsou odchovanci oddílu, kteří hrají, dá se říct, pro zábavu. Snaží se, ale výsledky nejsou moc valné. Tabulku bych raději nevzpomínal, protože v nejnižší soutěži jsme zatím na nejnižším postu. Ale bojují, rvou se a snad to bude lepší. Já v to doufám. Hlavně musíme do házené zapojit děti.

Jakou sezonu prožily dorostenky?

Dorostenky do mužstva přišly po nějakých čtyřech letech, kdy skončily jako mladší žačky. Přišly s tím, že by rády znovu hrály. Bylo to v roce 2011, v září, ale už v rozběhnuté sezoně, takže museli rok jen trénovat a nezúčastňovaly se žádných oficiálních utkání. Odehrály pouze dva nebo tři turnaje. V září loňského roku jsme je přihlásili do soutěže. Pro ně je však nejnižší soutěž hned dorostenecká liga, protože nižší soutěže v mladších dorostenkách nejsou. A ještě jsme to museli zohlednit i kvůli financím, protože dorostenecká liga, to jsou pořádné dálky. S jejich vědomím a se souhlasem trenéra jsme je přihlásili o kategorii výše, do starších dorostenek, přitom věkově byli a nebo ještě jsou mladší dorostenky, s tím, že utkání bude stejně jako u mladších dorostenek. Akorát je tam méně přihlášených družstev, takže se soutěž hrála čtyřkolově, dvě kola na podzim a dvě na jaře. To znamenalo více utkání doma a méně ježdění, protože v mladších dorostenkách by nás čekala města jako Jindřichův Hradec, Pardubice nebo Havlíčkův Brod, což jsou opravdu štreky. Takže jsme zvolili tady tuhle cestu, ale víme, jaké máme výsledky. Ze začátku byly výsledky hrozivé, ale zlepšuje se to. Nicméně dorostenky skončily poslední.

Jak to s družstvem dorostenek vypadá pro příští sezonu?

Chceme děvčata znovu přihlásit do stejné soutěže a doufáme, že výsledky už budou lepší. Protože už zase budou věkově blíže svým soupeřkám a rok mají odehráno a odtrénováno.

A co nejmladší naděje klubu?

Nejmladší členy jsme získali díky první novojičínské lize miniházené, kdy se nám podařilo dostat do klubu asi čtyřiadvacet dětí, o trošku více chlapců než dívek, a hned jsme je zapojili do soutěží. Dětí přibývá, což je jenom dobře.

Máte například nějaké odchovance v nedaleké Kopřivnici?

Nemáme. Minulé vedení trošinku zapomínalo na mládež a nevěnovalo jí takovou pozornost, což já chci razantně změnit. Prvotním cílem musí být výchova mládeže, a potom dospělá složka.

Co říkáte na úspěch kopřivnické házené v podobě mistrovského titulu starších dorostenců?

Je to vynikající úspěch, já to chválím. Cením si toho, i proto, že tam můj otec ještě pořád dělá předsedu. My si ceníme, že máme takový oddíl blízko nás. Je pro nás velkým konkurentem a my se postupně budeme snažit, samozřejmě to bude pár let trvat, docílit toho, co mají oni. Právě proto jsme začali od školních lig. A budeme se snažit vytvářet jak dívčí házenou, která měla v Novém Jičíně vždy tradici, tak chlapeckou házenou, která tady byla také.