Příčinou konce úspěšné kariéry byly zdravotní problémy, jež jí nedovolily pokračovat dále v závodní kariéře.

Kopřivnická rodačka, která se zúčastnila i dvojích olympijských her, má za sebou i studium a tréninkovou stáž v americkém Dallasu. „Studium a tréninky v Americe mi daly hrozně moc. Byla to pro mě velká zkušenost," líčí šestadvacetiletá plavkyně, jež svou kariéru spojila s kopřivnickým klubem. „V Kopřivnici jsem plavala do doby, než jsem odjela do Spojených států. Po návratu, v roce 2010, jsem začala plavat za Nový Jičín," vrací se k aktivní kariéře Petra Klosová, která v současné době pracuje ve sportovním odvětví.

Co vás přesně vedlo k ukončení aktivní kariéry v květnu loňského roku?

Dovedly mě k tomu dlouho trvající zdravotní problémy, které mi znepříjemňovaly jak tréninky, tak závody. Ono vám to na psychice moc nepřidá, když se do toho snažíte dát sto dvacet procent, a už to prostě nejde. Takže to byl jeden z důvodů a signál toho, že tělo bylo unavené a potřebovalo si odpočinout.

Existuje v budoucnu ještě šance na návrat, nebo už myslíte třeba na trénování?

Co se týče trénování dětí, nebo mít nějakou tréninkovou skupinu, tak to víte, že mě to láká, ale co se týče návratu do aktivní kariéry, tak už ne. Myslím, že už toho bylo dost. Sportovní věk už je někde jinde a už je čas na jiné věci.

V kariéře jste dosáhla řady úspěchů. Kterých si nejvíce ceníte?

Když jsem byla aktivní sportovec, tak jsem si kladla vyšší a vyšší cíle. Když se mi nesplnily, tak jsem byla strašně zklamaná. Nedá se říct, že bych byla nespokojená, ale když už do toho člověk dával tolik sil a dřel, tak z toho chtěl mít co nejlepší výsledek. Když se ale teď ohlédnu zpátky a shrnu si to už jako neplavec, tak si myslím, že ta kariéra byla i přesto dlouhá a úspěšná. Cením si opravdu všeho. Díky plavání jsem objela celý svět, a mohla se tak potkat s lidmi z celého světa. Udělala jsem si nové kamarády i z ciziny. Nejvíce si cením účasti na olympijských hrách, to bylo snad největší odměnou za tu dřinu, a potom také období roků 2005 a 2006, kdy se mi slušně dařilo. Byla jsem pátá na mistrovství Evropy, ve světovém poháru. Cením si opravdu všech titulů a rekordů.

Na jaké zážitky z olympijskýh her v Aténách a Pekingu nejvíce vzpomínáte?

Na olympiádě to bylo strašně fajn a zážitek je to ohromný. Když se sešli lidi z českého týmu, ať už to byly basketbalistky nebo jiní sportovci, tak si všichni už od začátku tykali. Už i to je zážitek, když si třeba podáte ruku s Tomášem Dvořákem a řeknete si ahoj. Taky jsem měla možnost vidět Peťu Kvitovou nebo Lucku Šafářovou, se kterou jsem stále v kontaktu.

Jaká byla komunikace s ostatními plavci?

Taky mám samozřejmě vzpomínky, hlavně z Pekingu. S některýma holkama se člověk pozdraví a bavíme se. U kluků jsem měla možnost bavit se třeba s Ianem Crockerem (americký trojnásobný olympijský vítěz pozn. red.), pozdravili jsme se i s Ryanem Lochtem (americký plavec, držitel pěti zlatých olympijských medailí pozn. red.). To jsou opravdu příjemné vzpomínky. Ale hlavně se člověk soustředí na svůj program, na svoje disciplíny. Až potom si může ty události užít naplno.

Máte za sebou studium a tréninky v americkém Dallasu. Co vám to dalo a jak se vám tam líbilo?

Studium v Americe mi nejvíce dalo v jazyku. Jazykové možnosti byly ohromné. Co se týče tréninků, tak tam byl úplně jiný tréninkový přístup. Tam jsme byli takový tým jak se říká, jeden za všechny, všichni za jednoho. Tak to prostě fungovalo. Tady je ten přístup jiný, více individuální, každý sportuje, jak mu to vyhovuje. V Americe, i když člověk nemohl z důvodu nemoci plavat, tak na závody musel přijít. Byl součástí týmu a podporoval zbytek. Byli jsme vedeni k týmové práci, což se mi líbilo a hodně mi to vyhovovalo.

Petra Klosová

Co jste přesně studovala?

Jako hlavní obor jsem studovala biologické vědy a podobory byly němčina s psychologií. Dalo mi to určitě i poznatky, které bych se u nás nedozvěděla. Měla jsem možnost se tam zkontaktovat s profesory, vypomáhala jsem i ve školní laboratoři. Takže to pro mě byla velká zkušenost.

Stihla jste v Dallasu, kromě studia a plavání, ještě něco více?

Poslední rok jsme měli štěstí, že jsme sehnali lístky na Mavericks (basketbalový klub Dallas Mavericks, hrající zámořskou NBA pozn. red.). Taky na hokej jsme chtěli jít, ale to nám bohužel nevyšlo. Ale měli jsme možnost jít se podívat i na koncerty, takže se našel čas i na něco jiného než na studium a plavání. Dalo se to samozřejmě užít ještě více (úsměv). Přece jenom by to šlo v Dallasu a okolí pořádně procestovat.

Jak vzpomínáte na své trenéry?

Když to tak vezmu, tak byli součástí mého života, protože plavu odmalička. Vyrůstala jsem s nimi, takže určitě nevzpomínám ve zlém. To víte, že byly chvíle, kdy chtěl člověk s plaváním skončit. Ale byly zase chvíle, kdy to bylo fajn. To je asi všude. Měla jsem dlouhodobého trenéra Vlasťu Pernu. Spolupracovala jsem i s kondičním trenérem Radimem Jeličem, a to i po návratu ze států. Když jsem se vrátila, tak došlo k nějakým změnám, protože jsem vyměnila klub. Plavala jsem pak za Nový Jičín pod Vlasťou Pernou, který tam přešel.

Jak moc vám chybí plavání a jak často si chodíte zaplavat?

Když už jdu, tak chodím do Kopřivnice, ale moc často to není. Už dlouho neplavu. Byla jsem opravdu jenom párkrát. Plavání mi chybí, ale není to tak, že bych musela obden skákat do vody a dávat si dva kilometry. Teď si spíše užívám toho, že mám volno. Asi už to bylo potřeba. Sama jsem si říkala, kdy mi to začne chybět. I spousta lidí mě upozorňovala, že mi to začne brzo chybět. Ale ještě k tomu zatím nedošlo.

Pár měsíců po vás ukončil kariéru i fenomenální Michael Phelps. Spolu jste konce sportovních kariér neprobírali?

Ne, ne (směje se). Ten byl úplně někde jinde. Vídávala jsem se s ním, ale to byl člověk, který byl vždy hodně vytížený, protože měl téměř každý den nějaký start.

Sledovala jste nedávné evropské a světové šampionáty? Co říkáte na české úspěchy a výkony Simony Baumrtové?

Simonu znám z reprezentace. Sledovala jsem to a jsem strašně ráda, že jde plavání nahoru a že máme zase plavce, který to rozjel. Doufám, že medaile budou cinkat častěji. Teď byl u nás dlouhý útlum, a to byla velká škoda. Znám to ze závodů a vím, jací jsou v reprezentaci dříči, oddaní plavání. Jak kluci, tak holky. Ty úspěchy jim byly skvělou odměnou, snad je to nakopne ještě dál. Myslím si, že i pro Vlasťu, jako reprezentačního trenéra, je to životní úspěch. Povedlo se mu, jako reprezentačnímu trenérovi, získat sedm medailí z mistrovství Evropy. Doufám, že tahle sezona začne pro všechny zase úspěšně. Moc jim to přeju a jsem z toho nadšená. Když jsem závody sledovala, měla jsem husí kůži.

DALIBOR TOBOLA